Please The Trees není radno podceňovat. Po rozpačitém rozehrávání vydali před třemi lety oceňovanou desku "Lion Prayer", která nabídla do té doby v českém provedení prakticky neslýchanou epicky emocionální hudbu. Na rozdíl od většiny ostatních totiž nezněla jako dozvuk devadesátých let nebo jako sto padesátá nejapná kopie ostrovních kytarovek.

Blíže k jejich mnohokrát zmiňovaným americkým převážně folk-rockovým inspiracím míří nový počin, který se již nehalí v pro-tools oparu studiové produkce (více nejen o názvu desky se dozvíte na stránkách skupiny). Do výsledku méně zasahoval producent Amák, do jehož rukou se kapela opět vložila. Nástroje získaly pevnější kontury, hrají více do hlavy a celé to působí téměř jako záznam koncertu. Ostatně nahrávalo se v lo-fi přostředí táborského domu kytaristy Zdeňka "Zoka" Kadlece (přinesli jsme reportáž). Akustičtější proměnu dokládá i zrušení postu klávesáka, čímž zvuk ještě více slezl z tetelících se korun ke kořenům.

Klidnější projev připomíná sólový projekt frontmana Václava Havelky Selfbrush. Dokazuje to prostá a z vokálu čerpající balada "In The New Light" nebo jemně kytarově načechraná záležitost "Next Song", kde se Václav promění v trubadúra. V závěrečné "Be Still" se dokonce objeví coby osamělý kytarista v jedné bíle vykachlíkované vinohradské koupelně.

Z písní žádná vyloženě nevyčnívá. Částečně se to dá říci o přesvědčivě podaném country "Easy Ride", úvodní bonnie-prince billyovce "Veil Of Echo" nebo duetu "Only Way" s hostující vokalistkou táborské Veeny Veronikou Buriánkovou. Ačkoli melodie Please The Trees vždy stavěly spíše na úsporném pojetí a náladotvornosti, minulá deska přinesla několik hitovek - "Red Sky", "It's Not Me", "Lost Mind" nebo "Wrong Along". Podobně hluboké zářezy na novince chybějí, ale album zase nabízí ucelenější a uvědomělejší zvuk. Kapela ví, co hrát, a jak využít svých předností. Opírá se zejména o sugestivní a originální zpěv a vrstvené kytary plné thrillků i noisových prvků.

"Inlakesh" není dokonalý. Někoho může rušit divný přízvuk ve zpěvu a trochu kostrbaté frázování. Jiný zase rozezná, že přes solidní produkci je v projevu slyšet těžkopádnost při srovnání se zámořskými vzory. Jenže všechny tyhle námitky zmírňuje vědomí, že Please The Trees tady prostě ve svém ranku nemají konkurenci. Vkusného rocku, rozhlížejícího se po krajině, je v Česku zoufale málo. Zda je chcete srovnávat lokálně, nebo rovnou globálně, záleží na vašem rozhledu.