Nový přírůstek do HyDy rodiny je plný života. Bodejť by ne, vždyť to má i v názvu. Zanechme ovšem japanistiky a věnujme se metalu. Po řízných "Jewelz Of Concrete" z roku 2004 a o dva roky mladší "Your Closest Friend" ubrali olomóčtí pod kotlem. "Inochi" je znatelně umírněnější a mnohem melodičtější. Jestli jde o důsledek přibývajících let nebo ovlivnění opožděně dorazivší metalcoreovou vlnou, není příliš důležité. Výsledek sice nedosahuje úrovně předchozích nahrávek, přesto je veskrze pozitivní. To je pro tuto chvíli podstatná informace.

Tou neméně významnou je fakt, že se zlato v hrdle zpěváka Adama B. Sychrowa stále třpytí. Tentokrát méně řve, více zpívá a jeho přednes je vskutku bezkonkurenční, dech beroucí, velkolepý. Adam s oblibou šplhá k výšinám - tak třeba regulérní otevírák "Inspection Of The Enemy", ve kterém bývalý účinkující muzikálů Krysař a Hrabě Monte Christo kvílí jak ostřílený heavymetalový zpěvák a la Německo 1990. Vlastně by mohlo jít i o parodii. Jeho projev sice nemusí lahodit každému, čistotou a kvalitou však převyšuje většinu tuzemské konkurence a tvoří značný, ne-li přímo stěžejní pilíř celého kvinteta.

Když po minutovém akustickém intru nastoupí výše zmíněná metalcoreová vypalovačka (zřejmě nejlepší kousek desky vůbec), možná si vzpomenete na borce z X-Core. Jde však v podstatě o jedinou žánrovou příbuznost. Na zbytku nahrávky už je totiž zřejmá orientace na melodii a šlapající tempo jde lehce stranou. Slovy kapely: metal-hardcore, stručně melodický metal; chcete-li škatulky. Pokud proniknete přes nános riffů a ostře nabroušený kopák, narazíte na klasickou písničku. Vedle poctivého metalu není nouze ani o všelijaké odbočky. Odsekávaný rap ve "Smash" nebo totožná instrumentální smyčka z počátku desky v úvodu "With The Icons".

I duše matalistova umí být citlivá, což dokazuje závěrečný akustický doják "Battle Of Love", v němž opět exceluje pan zpěvák Adam. Duše metalistova však umí být i hravá. V minulosti si pohráli se Svobodovou "Lady Carneval", tentokrát Hazydecay nahodili metalovou fasádu provařené "Maniac" od Michaela Sembella. Škoda že hrátky se zvukem nedopadly lépe. Mohlo se tak předejít přinejmenším častým sykavkám.

"Inochi" vás na zadek neposadí, ale na domácí scéně se neztratí. Šest, nebo sedm? Pro metalisty za sedm, pro ostatní šestka.