Že se na české metalové scéně pohybuje mnoho kvalitních souborů, není žádná novinka. Stačí vzpomenout Status Praesents, the.switch, Dreadrot nebo Fourth Face. A pochopitelně ještě spousty a spousty dalších. A právě jednou z těch spoust jsou také olomoučtí Hazydecay, kterým před nedávnem vyšla deska "Jewelz Of Concrete". Nemá cenu si nic nalhávat, je třeba si otevřeně přiznat, že album to je výborné a tak zatraceně dobře udělané, že se ani člověku nechce věřit, že Hazydecay jsou z Hané a nikoli z Kalifornie. V popisku má tahle banda, která oficiálně existuje už nějakých osm let, že hraje emo-dance-core, což je více recesistický titulek než vážně míněná škatulka. V jejich muzice totiž lze rozpoznat široké vlivy dřevního nu-metalu á la Korn či Deftones, něco z modifikovaného doomu, jak jej známe od Paradise Lost, v neposlední řadě také hiphopové dozvuky. Suma sumárum to je taková barvitá směska, která činí z Hazydecay podobně výraznou skupinu, jakou je třeba litoměřická Existence.

Oni kluci, když je vidíte na fotkách, jsou sice strašní drsňáci, jak se to sluší a patří, ale muzika, kterou dělají, je promyšlená a procítěná do posledního tónu, do posledního akordu. Když album otevře parafráze Margaret Mitchellové "Gone With The Wind", pojednávající o ztracených iluzích a zákeřných lžích, vysvitne okamžitě jedna z hlavních zbraní Hazydecay - charismatický vokál Adama B. Sychrowa. Jeho projev sice místy hodně připomíná Jonathana Davise z Korn, nic to ovšem nemění na faktu, že leader olomoucké ekipy disponuje nejen značným hlasovým rozsahem, ale především zajímavou barvou hlasu, která ho přímo předurčuje k melodické spolupráci. Výtečně je to znát v druhé písni "Jewelz Of Concrete", jež osciluje na pomezí HC, trashmetalu a goticrocku. Hazydecay se ale nezavírají ani před hip hopem ("Angelz In Da House"). Asi nejvýraznější konstantou jejich tvorby je důsledná práce s náladou a atmosférou, které ovládají nejen za pomoci Sychrowa, ale také melodiemi, kytarovými přechody a změnami rytmického tempa.

Nejobyčejnější složkou jejich hudby jsou nakonec texty, které vesměs konvenčním způsobem pojednávají o tématech nepochopení, mezilidských lží, smrti a samozřejmě sexu. Přitom skupina disponuje velmi dobrou angličtinou a vzhledem k sounáležitosti s náznaky doomové a emo-coreové melancholie by si lyrická složka zasloužila více básní a méně rapových libůstek. Po všech ostatních stránkách ale patří Hazydecay velká poklona, protože "Jewelz Of Concrete" je album svébytné, nejednoznačně uchopitelné, dobře udělané a v podstatě i originální. Aluze k profláklejším nu-metalovým ikonám sice lze poměrně snadno rozpoznat, neděje se tak ovšem pořád.

Čtveřice z Olomouce - která je mimochodem na svůj původ zřejmě velmi hrdá - se neunáhlila ve formování vlastního projevu, spolehla se na hudební cit a vydala se cestou, která možná některým bude místy znít skoro staromódně a nemoderně (na rozdíl třeba od Dolores Clan), zcela jistě ale půjde o pěšinu málo vyšlapanou, a proto cennější.

CD k recenzi poskytla skupina Hazydecay.

Album: Hazydecay - Jewelz Of Concrete
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 34:02
Skladby: Gone With The Wind, Jewelz Of Concrete, Take Off My Mask, Angelz In Da House, Part Of Your Body, Lips Of Poison, Far, Why You, Linez & Shadez

Autor je redaktorem iDNES.