"Kryštof vydali své další nejlepší album," vtipkuje na téma "Jeviště" a pohled kapely na něj kritika. Ódy ostatně pěli Kryštof i v našem rozhovoru. Nahrávání desky probíhalo dle jejich slov překvapivě hladce, za hromadného souhlasu všech členů skupiny a finální výsledek prý přesně odpovídá původním představám. Tyto představy sedly do nálady i Tomáši Tenkrátovi, který je pak v hlavní recenzi vtělil do známky sedm. Toto hodnocení v makrorecenzi zopakoval jen jediný z pěti redaktorů, ostatní šli níže. Kapela ve zmíněném rozhovoru prozradila, že recenze čte. Richarde & spol., vězte tedy, že průměrnou známkou za "Jeviště" je 5,8 bodů.

Honza Průša - Ten Kryštof je na jevišti jako doma. Většinou (7/10)
Vztah ke kapele: Jsou mi sympatičtí. Baví mě na svých deskách. Ale naživo je nemůžu vystát.

Kryštof je skvělý herec. A na divadelní prkna patří. Hraje postaru, klasicky, ale své nové hry se snaží zasadit do kontextu doby. Když v "Molotovu" přechází shrbený a plný bolesti z místa na místo, nese si v sobě tíhu celého světa. Beze slov ji sbírá z absolutně soustředěného obecenstva. Kryštof je na vrcholu, podobně jako v kusu "Jeviště". S napětím visíte na jeho pohybech, gestech. Vzpomínáte na Třísku a "Krále Leara". Rozdílné místo a čas, ale pocity vyvolávají Jan i Kryštof podobné. Tomu druhému ale nejdou tragikomeparodie. "OstravSKA balada" měla ještě dlouho zrát v oblastních kulturácích - hrát ji na tomhle jevišti, vedle mnohem zásadnějších kousků, je šlápnutí vedle. Ještě horší ale je, když se Kryštof neztotožní s textem, nepochopí roli - shodou okolností tuctovou a mdlou. "DigiHrách" je v jeho provedení tím nejslabším kouskem sezóny, jeho derniéra jistě přijde po pár reprízách. Ale jindy, když potí krev, trpí, trápí se a brečí, brečíte s ním. Pro jeho opravdovost a charisma. Na "Jevišti" se letos hraje jedenáct her. A čtyři z nich jsou hitem sezóny. To jde, ne?

Petr Balada - Když přebývá pár slov (6/10)
Vztah ke kapele: Jednoznačně veřejnoprávní - oba vyvažujeme dobré špatným.

"Jeviště" je ukecané album. Vršení slov a souvětí se všemi těmi postmoderními narážkami tu zní najednou opotřebovaně. Kdysi přednost, tentokrát koule u nohy. Těžší o to víc, že táhne ke dnu i zajímavé hudební nápady. Nemají šanci vyniknout, jsou přebyté textem. Sevřené v intelektuálních kleštích. A tak některé skladby, nejen díky tomu, vysloveně nudí ("Stísněná"). Znějí utahaně, i když je z nich cítit snaha kapely ukázat trochu jinou tvář ("Ukolébavka"). Dojel na to zejména "Malý princ". Silný ve slokách, malátný v refrénu. Výsledkem je snad nejslabší singl v kariéře Kryštofa. Celá deska vůbec působí dojmem souborů B stran těch předešlých. Jistě, pořád to jsou v rámci domácího popu solidní kousky, ale vydávat je jako regulérní desku? Možná že "Jevištěm" nastal čas pro dvě věci: sólovku Richarda Krajča a tvůrčí pauzu Kryštofa. Frontman se vyřádí, ostatní naberou nové síly. Za pár let pak můžeme být bohatší o dvě mimořádné nahrávky. A "Jeviště" mezitím pozvolna pokryje prach.

Kristina Bílá - Rozporuplné představení lyrických velikánů (6/10)
Vztah ke kapele: Kryštof je pro mě srdcovka. A to už od "Magnetického pole".

Páté studiové album může být pro kapelu se silně vybudovanou pozicí skutečný oříšek. Je velmi nepravděpodobné, že hudebníci přijdou s něčím, co by od nich fanoušci ještě neslyšeli. A tak v tvorbě Kryštofa inovace také nečekejte. Zatímco první půlka "Jeviště" se alespoň skutečně blýská v záři reflektorů a posluchače jemně unáší do předrubikonovských dob, ta druhá stojí za starou bačkoru. Nemluvě o tom, že jinak proslulé melancholické texty občas pokulhávají a přemíra výšek dělá z Krajča tu a tam ukvíleného herce. Utahaný "Molotov" si nezaslouží ani tři minuty životnosti, natožpak pět. "OstravSKA balada" nezapadá do kontextu celé desky a skladbu "DigiHrách" (jakousi alegorii na starší skladbu "PoHádkách") měla nahrát nějaká prvoplánová banda, jejíž rysy Kryštof nikdy nesplňoval. Vlnou chvály se oproti tomu může nechat zaplavit taneční píseň "Stísněná". Smutnější vyznění zasazené do veselých tónů vybízí alespoň ke třem protočení za sebou. Ostravští aktéři ze svého repertoáru tentokrát vyslali do světa snad nejtěžší kousek ke vstřebání. "Jeviště" nezatracujme, ale na cenu Alfreda Radoka to letos není...

Petr Bláha - Klidná herecká zábava (6/10)
Vztah ke kapele: V době debutu hodně nadšený, časem uvadající fanoušek.

Kryštof = Richard Krajčo, to je matematicky chybná, ale přesto správná rovnice. Zároveň vše spadá do množiny s názvem Dobrá kapela. Kvalitativní standard desek se potvrdil znovu, i když staromilecky neustále glorifikuji "Magnetické pole". Co naplat že se kapela snaží být moderní a textově si bere na paškál internetové nešvary a časožrouty? Útoky na sociální sítě jsou totiž jediným prvkem vývoje oproti předchozí desce. Ve zvuku kapely nic nového, textově je to pořád starý dobrý Krajčo. Skalního fanouška potěší, náhodného neurazí a ortodoxní posluchač rádia si jistě vyslechne "Sedmilháře" raději než postadolescentní výrostky křičící do světa svoje problémy s hledáním ženy a jiné éterové (nikoliv éterické) bludy. Tenhle song je zároveň i jediným prvoposlechovým hitem, který utkví v paměti. Ostatní příjemně propluje sluchovodem a nezanechá žádné škody. Je to zkrátka nic nepřinášející povedená deska pro nenáročného posluchače.

Václav Trávníček - Kryštof nabízí jen výprodej nápadů (4/10)
Vztah ke kapele: Skupina, které si vážím za všechny nahrávky před albem "Rubikon".

Nedávno jsem o novince skupiny Kryštof diskutoval na Facebooku. Stačilo napsat, že se mi deska nelíbí, a už se ozval fanoušek, který mi jinými slovy řekl, že jsem blbec. Údajně bychom si měli na nahrávce cenit, že se Krajčo & spol. inspirují aktuálními trendy v moderním popu a pohrávají si s progresivním zvukem. Nu dobrá. V "cyRáno" najdeme hodně elektroniky, takže se dá říci, že v jednom songu se Kryštof skutečně inspirují nějakým vývojem popu za posledních pět let. Ale dál slyšíme kytarové písničky, které jsme nejen u Kryštofa už mnohokrát slyšeli, plus jako bonus europopovou tragédii "Malý princ", o které snad ani netřeba diskutovat. Základní problém podle mne ale není v tom, jak je která písnička zprodukována, ale přímo ve skladbě samotné. Kryštof měli nejkreativnější období v době desek "V siločarách" a "Mikrokosmos", na novice nabízejí jen výprodej nápadů, které by na těchto nahrávkách uplatnění nenašly. Úbytkem invence trpí jak harmonická část, tak ta textová. Ruku na srdce: vážně vás zajímá, že: "Medvídek Pú má splín," nebo že: "Všechny saky si sbalily své paky?" Kryštof na "Jevišti" mluví jenom proto, aby mluvili. Upřímně přeji jim i sobě, aby chytili druhý dech.

---

Album: Kryštof - Jeviště
Průměrné hodnocení: 5,8/10
Celkový čas: 43:04
Skladby: Jeviště, cyRáno, DuDuDuu, Bůhvíkam, Sedmilhář, Stísněná, Ukolébavka, DigiHrách, Malý princ, Molotov, OstravSKA balada