© facebook interpreta
Vztah ke kapele: Jsou mi sympatičtí. Baví mě na svých deskách. Ale naživo je nemůžu vystát. Kryštof je skvělý herec. A na divadelní prkna patří. Hraje postaru, klasicky, ale své nové hry se snaží zasadit do kontextu doby. Když v "Molotovu" přechází shrbený a plný bolesti z místa na místo, nese si v sobě tíhu celého světa. Beze slov ji sbírá z absolutně soustředěného obecenstva. Kryštof je na vrcholu, podobně jako v kusu "Jeviště". S napětím visíte na jeho pohybech, gestech. Vzpomínáte na Třísku a "Krále Leara". Rozdílné místo a čas, ale pocity vyvolávají Jan i Kryštof podobné. Tomu druhému ale nejdou tragikomeparodie. "OstravSKA balada" měla ještě dlouho zrát v oblastních kulturácích - hrát ji na tomhle jevišti, vedle mnohem zásadnějších kousků, je šlápnutí vedle. Ještě horší ale je, když se Kryštof neztotožní s textem, nepochopí roli - shodou okolností tuctovou a mdlou. "DigiHrách" je v jeho provedení tím nejslabším kouskem sezóny, jeho derniéra jistě přijde po pár reprízách. Ale jindy, když potí krev, trpí, trápí se a brečí, brečíte s ním. Pro jeho opravdovost a charisma. Na "Jevišti" se letos hraje jedenáct her. A čtyři z nich jsou hitem sezóny. To jde, ne? Petr Balada - Když přebývá pár slov (6/10)
Vztah ke kapele: Jednoznačně veřejnoprávní - oba vyvažujeme dobré špatným. "Jeviště" je ukecané album. Vršení slov a souvětí se všemi těmi postmoderními narážkami tu zní najednou opotřebovaně. Kdysi přednost, tentokrát koule u nohy. Těžší o to víc, že táhne ke dnu i zajímavé hudební nápady. Nemají šanci vyniknout, jsou přebyté textem. Sevřené v intelektuálních kleštích. A tak některé skladby, nejen díky tomu, vysloveně nudí ("Stísněná"). Znějí utahaně, i když je z nich cítit snaha kapely ukázat trochu jinou tvář ("Ukolébavka"). Dojel na to zejména "Malý princ". Silný ve slokách, malátný v refrénu. Výsledkem je snad nejslabší singl v kariéře Kryštofa. Celá deska vůbec působí dojmem souborů B stran těch předešlých. Jistě, pořád to jsou v rámci domácího popu solidní kousky, ale vydávat je jako regulérní desku? Možná že "Jevištěm" nastal čas pro dvě věci: sólovku Richarda Krajča a tvůrčí pauzu Kryštofa. Frontman se vyřádí, ostatní naberou nové síly. Za pár let pak můžeme být bohatší o dvě mimořádné nahrávky. A "Jeviště" mezitím pozvolna pokryje prach. Kristina Bílá - Rozporuplné představení lyrických velikánů (6/10)
Vztah ke kapele: Kryštof je pro mě srdcovka. A to už od "Magnetického pole".
© krystof.net
Vztah ke kapele: V době debutu hodně nadšený, časem uvadající fanoušek. Kryštof = Richard Krajčo, to je matematicky chybná, ale přesto správná rovnice. Zároveň vše spadá do množiny s názvem Dobrá kapela. Kvalitativní standard desek se potvrdil znovu, i když staromilecky neustále glorifikuji "Magnetické pole". Co naplat že se kapela snaží být moderní a textově si bere na paškál internetové nešvary a časožrouty? Útoky na sociální sítě jsou totiž jediným prvkem vývoje oproti předchozí desce. Ve zvuku kapely nic nového, textově je to pořád starý dobrý Krajčo. Skalního fanouška potěší, náhodného neurazí a ortodoxní posluchač rádia si jistě vyslechne "Sedmilháře" raději než postadolescentní výrostky křičící do světa svoje problémy s hledáním ženy a jiné éterové (nikoliv éterické) bludy. Tenhle song je zároveň i jediným prvoposlechovým hitem, který utkví v paměti. Ostatní příjemně propluje sluchovodem a nezanechá žádné škody. Je to zkrátka nic nepřinášející povedená deska pro nenáročného posluchače. Václav Trávníček - Kryštof nabízí jen výprodej nápadů (4/10)
Vztah ke kapele: Skupina, které si vážím za všechny nahrávky před albem "Rubikon". Nedávno jsem o novince skupiny Kryštof diskutoval na Facebooku. Stačilo napsat, že se mi deska nelíbí, a už se ozval fanoušek, který mi jinými slovy řekl, že jsem blbec. Údajně bychom si měli na nahrávce cenit, že se Krajčo & spol. inspirují aktuálními trendy v moderním popu a pohrávají si s progresivním zvukem. Nu dobrá. V "cyRáno" najdeme hodně elektroniky, takže se dá říci, že v jednom songu se Kryštof skutečně inspirují nějakým vývojem popu za posledních pět let. Ale dál slyšíme kytarové písničky, které jsme nejen u Kryštofa už mnohokrát slyšeli, plus jako bonus europopovou tragédii "Malý princ", o které snad ani netřeba diskutovat. Základní problém podle mne ale není v tom, jak je která písnička zprodukována, ale přímo ve skladbě samotné. Kryštof měli nejkreativnější období v době desek "V siločarách" a "Mikrokosmos", na novice nabízejí jen výprodej nápadů, které by na těchto nahrávkách uplatnění nenašly. Úbytkem invence trpí jak harmonická část, tak ta textová. Ruku na srdce: vážně vás zajímá, že: "Medvídek Pú má splín," nebo že: "Všechny saky si sbalily své paky?" Kryštof na "Jevišti" mluví jenom proto, aby mluvili. Upřímně přeji jim i sobě, aby chytili druhý dech.
Album: Kryštof - Jeviště
Průměrné hodnocení: 5,8/10
Celkový čas: 43:04
Skladby: Jeviště, cyRáno, DuDuDuu, Bůhvíkam, Sedmilhář, Stísněná, Ukolébavka, DigiHrách, Malý princ, Molotov, OstravSKA balada