Jsme na začátku nového roku. Když se ohlédneš zpátky, co ten uplynulý pro Pipes And Pints přinesl?

Loňský rok přinesl v podstatě všechno, co jsme si stanovili a předsevzali. Na druhou stranu nutno říct, že nás to stálo víc úsilí, než jsme původně předpokládali. A to je dobře, jsou to všechno ohromný zkušenosti.

Loni na podzim jste vydali debutovou desku. Jaké jsou na ní odezvy?

Reakce na "Until We Die" jsou vesměs pozitivní. U většiny recenzí se držíme v horní polovině hodnocení. Musím říct, že kolikrát jsme překvapeni nad množstvím pozitivních ohlasů. Někdy nás to až uvádí do rozpaků. Například když nás recenzenti vyzdvihují nad jiné kapely.

Desku jste vydali v zahraničí, čemuž předcházelo upsání se německému a americkému vydavatelství. Jak k tomu došlo?

Nenazýval bych to upsáním, protože jsme pořád svoji. Jednoduše jsme dvěma firmám dali licence na svoji práci. Nahrávky stále zůstávají naším vlastnictvím. Tyhle dva labely mají práva na šíření naší tvorby a to ještě jen na omezenou dobu. Je to spíš forma spolupráce. Američtí Unrepentant Records si nás našli sami, ostatně spolupracovali už na našem EP. V Evropě to už tak jednoduché nebylo, hledali jsme trochu déle a komunikovali jsme s několika firmami. Nakonec jsme se domluvili s německým Wolverine Records, což byla z našeho pohledu jednoznačně dobrá volba. Sascha Wolf, jediný majitel a provozovatel, ví, co dělá a dělá to skvěle. V jeho seznamu nejsme jedni z mnoha, ale figurujeme tam jako ti, kterým věnuje veškerou pozornost.

Co si od nové spolupráce slibujete?

Slibujeme si od toho, co už to vlastně přineslo. Počítám, že v průběhu února zveřejníme na našich stránkách recenze na naše nové album, které vyšly v zahraničí. To je ostatně zásluha labelů. Recenze na "Until We Die" vyšly ve všech důležitých fanzinech. Taková publicita sebou samozřejmě přináší nabídky na koncerty. Lidé, které jsme v minulosti kontaktovali, jestli nechtějí uspořádat náš koncert, se teď ozývají sami. Prodej desek není kdovíjaký, ale kdo dneska prodává desky, že ano? To hlavní, co od všeho očekáváme, jsou koncerty. Což se zatím daří. V Evropě tedy určitě. Když se podíváš na náš seznam koncertů, je jich tam požehnaně. Co se týče Ameriky, tam se jisté úspěchy také objevují. Dostali jsme se do Top Ten na Shite'n'Onions a Top 20 na PaddyRock.com, což jsou prestižní servery zaměřené na folkpunk a punkrock. Na základě toho dostáváme další a další nabídky na koncertování. To ovšem neznamená, že chceme usnout na vavřínech. Už teď pracujeme na nových písničkách.

Pakliže by vám firma zajistila turné po Evropě nebo dokonce po Americe, znamenalo by to týdny, možná měsíce na cestách. Jste na to připraveni?

Na takovou situaci se připravujeme celou dobu a v průběhu času se v tom spíš už jenom utvrzujeme. Dokonce se dá říct, že to je nepsaná smluvní podmínka kapely. Všichni chceme jezdit, všichni souhlasili, i když jsme si nic navzájem samozřejmě nepodepsali. Úkol labelu je propagovat naši tvorbu a můj zase díky tomu nahánět koncerty. Chci jich sehnat co nejvíc. Jsem přesvědčený, že kdyby se podařilo sehnat třeba dvě stě koncertů za rok, tak prostě jedeme. Vysadit můžeme za deset let. Teď jsme mladý, máme tu možnost, tak proč ji nevyužít?

Dovedeš si představit reakci vašeho okolí? Počítají vaši kámoši nebo holky s tím, že kdybyste vyjeli na turné třeba po Americe, že vás třeba několik měsíců neuvidí?

Co se mě týče, svoje okolí na to připravuju už od začátku. Ostatně už teď tím všichni trpí. Kamarády nevídám tak často, jak bych si představoval, u rodiny platí to samé. Pevně ale věřím, že nám to všichni přejí a po návratu s námi půjdou zapařit a poslechnou si naše historky z cest.

Pocházíte ze scény, která si vyloženě zakládá na přístupu Do It Yourself. Setkali jste se odtud s nějakými negativními reakcemi?

Že by někdo přišel osobně a měl výhrady k tomu, jak to vedeme, to se stalo zatím jenom jednou. Vyloženě negativní reakce se objevují snad jenom na internetu. Problém je, že si spousta lidí neuvědomuje, že všechno, co děláme a s kým spolupracujeme, je stále v myšlence DIY. Vydavatelství, fanziny, potažmo lidé, kteří se v tom angažují, před lety žili ve squatech. Postupem času se ale vypracovali a dneska jsou jinde než třeba před deseti lety. Ovšem pořád mají kořeny v DIY scéně. Není to o tom, že ve chvíli, kdy máme na desce čárový kódy, jsme automaticky otroky nějaké nadnárodní korporace.

Čistě hypoteticky, kdyby se vám ozvala velká firma, šli byste do toho?

Záleželo by, o jakou firmu by se jednalo a co by nabídla. Nemůžu říct, že ne. Ovšem samozřejmě záleží, čemu říkáš velká firma. Kdyby se nám ozvali z Hellcat, neváháme ani minutu. Kdyby za námi přišli z Warnerů, tak to určitě bude na větší debatu.

Často hrajete na akcích v rámci hnutí Good Night White Pride. Proč?

Good Night White Pride je pro nás stěžejní antifašistická myšlenka. Je to skvělý nástroj všech, kteří mají co do činění nejenom s kulturou. Touhle známkou můžeme všichni, a teď nemluvím pouze o Pips And Pints, dát najevo, že sem náckové nepatří. Na celé myšlence je skvělé to, že se za ni můžou postavit ať už pankáči, apolitičtí skinheadi nebo třeba naši rodiče. Nikdo z nich se nemusí bát nařčení z radikalismu. Je to vyjádření rozumné myšlenky, rozumného názoru. Neonacismus, rasismus nebo xenofobie jsou zkrátka špatné. A to je ten důvod, proč je tak rádi podporujeme. Moc dobře si uvědomujeme, že nebezpečí rozmachu neonacismu pořád je. Vždyť je tady například Dělnická strana.

Proč myslíš, že neonacismus a rasismus jsou teď tolik na vzestupu?

Možná jsem se nevyjádřil úplně přesně. Nemyslím, že je vyloženě na vzestupu. Dnešní ultrapravičáci na to spíš jdou chytřeji než v minulosti. Dříve to byli skinheadi v kanadách a bombrech, kteří mlátili skejťáky. Dneska jsou to studenti vysokých škol, kteří dokonce zakládají politické strany. Tím se snaží svoje názory před veřejností legalizovat. Osobně jsem velice zvědavý, jak dopadne soud s Dělnickou stranou. Její případný zákaz by mohl být precedent. Na jeho základě by pak třeba bylo možné napadnout legitimitu KSČM, což by bylo jedině dobře.

Myslíš, že coby kapela můžete na daném stavu věcí něco změnit?

Na naše koncerty chodí především mladí lidé. To je úrodná půda pro to, abychom jim řekli, že být nácek je špatný. Je tady globální věk a jestli se nedokážeme bavit se všemi Araby, cikány a Židy, tak tady nepřežijeme. Stejně tak na nás chodí starší lidé a těm můžeme říct, že když si vaše ratolest v pokoji vyvěsí prapor s hákovým křížem, je třeba ji profackovat, dokud je čas. Určitě chceme lidi kolem sebe inspirovat tak, jak nejlépe dovedeme.

V tomhle směru jste poměrně angažovaní. Lze o Pipes And Pints říct, že to je politická kapela?

Určitě politická kapela nejsme. Když budu mluvit za sebe, tak vyloženě o politice ani zpívat nechci. Třeba "Fight The Fight" je skladba proti fašismu, což pro mě není ani tak politika jako spíš sociální postoj. Nicméně díky potencionální popularitě se můžeme jaksi bokem vyjádřit k nějakému politickému jevu a zaujmout k němu určitý postoj. Zastávám ten názor, že do muziky politiku motat nechci, ale vyjádřit se k ní, proč ne?