Kdo četl facebookovou událost pozorně, mohl si všimnout, že akce byla označena jako nultý ročník budoucích happeningů, na nichž se hraje irská muzika. Nebo spíše irská muzika, aby to bylo fér. Hned úvodní Jolly Jackers byli totiž Maďaři. Právě v zemi, kde se nástupišti na nádraží říká pěkně po našemu peron, se totiž urodila kapela, která pro elektrické housle nejde daleko. Škoda jen zpěváka, který místo nějakých těch fistulí, jódlování a dalších triků do toho mikrofonu spíše jen tak jaksi pivně hulákal. Ale tento večer byl také ve znamení přátelství a přesně takové se nejspíš v srpnu urodilo.

Právě v Budapešti se totiž tehdy konal festival Sziget, kam omlazení Pipes And Pints vyrazili jako naši reprezentanti, jenže ačkoliv bylo v plánu jít je podpořit, musím férově uznat, že souběžně hrající Twenty One Pilots mě svým zápalem strhli tak, že jsem si tu vlasteneckou chvilku v Maďarsku nechal ujít. Zpětně jsem jim to proto chtěl vynahradit alespoň reportem ze křtu jejich nové desky "The Second Chapter". Ta ostatně není vůbec špatná a už proto, že za mikrofonem došlo ke změně, byste si ji měli poslechnout.

Ještě než se ale hlavní hvězdy dostavily na scénu v plné sestavě, pokřtil Pavel Anděl charitativní kalendář "Pálí 2020", kde se s postiženými dětmi vyfotily převážně punkové formace, z nichž nejznámější jsou určitě Visací zámek nebo Kabát. Zástupci jednotlivých formací se tak při přestavování pódia představili před bílou plachtou a společně kalendář polili šampaňským.

Že je v Praze dlouhodobě usazený Travis O‘Neill charismatický písničkář, jehož Irskem a pirátskými chorály nasáklé písně naživo skvěle fungují, už asi víte. Na naší scéně už se ostatně pár let průběžně objevuje, ať už sólově, v duu s Ironkapem (ten si v Roxy taky zahostoval) nebo vlastní skupinou His Cardinal Sins. Až pozvánka do Pipes And Pints mu ale zajistila stabilnější hraní a asi i trochu profesionálnější zázemí, než na jaké byl dosud zvyklý. Aktuální nahrávku ostatně zasponzoroval Red Bull a jako producent byl vybrán Yarda Helešic (ex-nejsilnější období Support Lesbiens). Právě jeho hostující hraní na kytaru v několika písních bylo pro nostalgiky, jako jsem já, velmi příjemným osvěžením a určitě bych ho rád na pódiích vídal častěji.

Ale zpět k Travisovi. Je obdivuhodné, jak moc formaci kolem Vojty Kaliny proměnil. Když si vzpomenu, jak nezáživný hardcore kapela hrála ještě před pár lety, když jsem ji na Moravských Hradech v Hradci nad Moravicí viděl poprvé, musím smeknout, jak k dnešnímu dni vyrostla a o kolik zajímavější muziku tvoří. Například "Wait For You" z aktuální desky je kus, u něhož byste asi netipovali, že jej někdy nahraje.

Samotný křest proběhl svižně: pár krátkých děkovaček a polití vinylu zmiňovaným energetickým nápojem a šlo se zase na věc. Té energie bylo v jejich projevu plno. Fakt bylo od začátku do konce vidět, že to berou jako svůj velký večer, na který se dlouho těšili, a upřímně si ho všichni na pódiu užívají. Také fanoušci se nenechali zahanbit a skákali z pódia jako štěně po vodítku. A to včetně asi desetiletého kluka.

Bohužel měl ale slavnostní večer v režii čerstvého ženáče Travise a jeho souputníků jednu velkou vadu. Zvuk. Ten se totiž kardinálně nepovedl a rozumět zpívaným slovům nebo přes Kalinovy dudy vnímat i jiné nástroje bylo takřka nemožné. Na celé představení se tak naneštěstí lépe dívalo, než se poslouchalo. Nepochybuju však o tom, že si ho minimálně slavící Pipes And Pints i přesto maximálně užili.