Spolehlivě uspávací metalová pohádka

Šestá deska finských epických metalistů chtěla být velkolepým počinem. Skočila však jako velkolepý neúspěch. Snové krajiny se vymalovat nepodařilo, zato do vaší vlastní říše snů vás album uondá spolehlivě. Tahle nezáživná pop-metalová konzerva neměla být nikdy otevřena.

3/10

Sonata Arctica - The Days Of Grays

Vydáno: 21.9.2009
Celkový čas: 59:27

Skladby: Everything Fades To Gray (Instrumental), Deathaura, The Last Amazing Grays, Flag In The Ground, Breathing, Zeroes, The Dead Skin, Juliet, No Dream Can Heal A Broken Heart, Af Is The World Wasn't Ending, The Truth Is Out There, Everything Fades To Gray (Full Version)

Vydavatel: Nuclear Blast

Ohodnoť toto album

Spojení "odstíny šedi" používám docela rád k vystižení notně ponurých, ale zároveň nesmírně emotivních a nejednotvárných nahrávek post-metalové či sludgeové scény. Nejlepší vysvětlení, proč se slovo grays (starci nebo také nevýrazní lidé) objevuje v názvu nové desky rozmáchlých Finů Sonata Arctica, by svědčilo o značně sebemrskačském humoru kapely. Její velkolepě koncipovaný metalový muzikál totiž shazuje jeho naprostá nevýraznost a deska zaujme leda tím, jaký odstup, až odpor, dokáže vyvolat. A je to o to horší, že osudový příběh, v konceptu zachycený, si o silné emoce přímo říká.

Vrchní skladatel kapely Tony Kakko pokračuje v čerstvé tradici velkorysých, ale v banalitě zaobalených epických příběhů, které se na jedné straně snaží působit tajemně, zároveň však trpí nutkáním vše doříkávat. Deska kvůli tomu zcela postrádá překvapivost či napětí, slibné melodické nápady jsou zahrnuty dusivou hlínou meziher a jednotlivé části skladeb i celého alba spolu zoufale nekomunikují. Milostná i dobrodružná romantika tak vyznívá naprázdno, jediný silnější motiv nabídne hned ze začátku "Deathaura".

Sladkobolnost alba dospěla až k tomu, že ho fanoušci překřtili na "The Days Of Gays", nicméně přistoupíme-li na to, že je k takovému označení vedla častá baladičnost a procítěný mužský zpěv, musíme v protikladu ke zmíněnému posměšku uznat, že právě některé melodické nápady patří na albu k tomu nejlepšímu. Nejen silácké riffovačky, ale v zásadě veškeré agresivnější momenty jsou totiž z neznámých pohnutek kroceny do naprosté nevýraznosti, podobně jako jsou powermetalové motivy nesmyslně umírňovány symfonickými prvky. Ať už je to ale jakkoli, tahle deska potřebuje zoufale prokrvit.

Finsko možná produkuje největší metalové hvězdy ze všech severských zemí, kvalitativně je na tom nicméně nejhůře. Žánr zaseknutý ve stereotypu představuje i album "The Days Of Grays", na němž se zablokovala i soudnost autora, který vyprodukoval metalovou banalitu, u níž je těžké vybrat, zda víc irituje svou upachtěností nebo nabubřelostí.

Metaloví konzervativci, kteří se tak rádi vymezují vůči úspěšným mladým kapelám, jako jsou My Chemical Romance, by se před dalším odsudkem mohli zastavit, srovnat třeba "The Black Parade" s "The Days Of Grays". Celkem by mě zajímalo, s čím by přišli.

A že je to zručně zahrané a profesionálně odzpívané? Ano, za to dávám ty tři body.

• Naprosto zcestná recenze (sonatka, 26.01.2010 09:32) Reagovat

  autora, který absolutně nepochopil poslední desku Sonaty A., ani úžasný posun, který kapela ve své tvorbě udělala i za cenu určité ztráty. Album je jiné, než jsme byli u Sonaty zvyklí, ale to neznamená, že špatné, naopak svou snovou atmosférou dokáže posluchače naprosto vtáhnout a donutí ho přemýšlet. Pravdy, není to zrovna počin pro masy, ale o to lépe. To co pan Polák píše o finském metalu, ale již hraničí opravdu s nevědomostí a zaujatostí. A mimochodem, srovnávat nesrovnatelné nelze. Kvalita MCHR je oproti SA ubohá, jak po stránce tvůrčí, tak i skutečným umem, živým projevem a pod. Recenzi hodnotím 1 z 10 a to jen za to, že si pan autor alespoň přečetl název alba i skladeb.
  
  

  • Re: Naprosto zcestná recenze (Michal, 26.01.2010 11:38) Reagovat

    Naprosto souhlasím. Z této recenze mám dojem, že autor snad album pořádně ani neslyšel.
    
    

  • Re: Naprosto zcestná recenze (Zdenda, 26.01.2010 17:05) Reagovat

    Naprostý souhlas, tahle "recenze" je uplně mimo. To opravdu nemáte v redakci někoho, kdo by alespoň jedním uchem zavadil o žánr power/speed metal? To srovnání s My Chemical Romance je jen důkazem, že se autor v těchto vodách absolutně neorientuje a tak mu nezbylo, než kolem sebe jen bezmocně plácat vodu, resp. hovadiny.
    
    Tohle album je třeba naposlouchat, dát mu šanci a když člověk poslouchá pozorně, zjistí, že je to stále Sonata. Jistě, vydali se směrem k větší melodičnosti, jak ostatně naznačila na předchozím albu UNIA, ale že by album kvůli tomu bylo nudné? Právě naopak. A minimálně "Last amazing Grays" či "Flag in the Ground" jsou skladby, u kterých se rozhodně neusíná (v živém podání pařil celý kotel :-) )
    
    Milá redakce, dávejte prosím recenze lidem, kteří mají o daném patřičné znalosti, takto jde o naprosto zbytečný článek.
    
    

• Souhlas s autorem (Shashek, 26.01.2010 10:58) Reagovat

  Proti Sonátě nic nemám, předchozí desky se mi docela líbí, ale novinka je fakt strašná nuda, poslouchal jsem to třikrát s tím, že se mi to třeba líbit začne, ale víc mě to začalo naopak iritovat. Načančanej super vyprodukovanej produkt bez pořádnýho nápadu, cajdák za cajdákem, otravující vsuvkující orchestrální pasáže ala nový Nightwish ( které tam slyším nejvíc, ale ty ač jdou taky do kopru, tak se to ještě docela dá ) a hrací hodina, která je v případě této nahrávky opravdu moc. Příště bych si nechal líbit zase nějaký ten speed, než toto.
  
  

• více-méně souhlas (Mii, 26.01.2010 11:03) Reagovat

  Autor dost přehání, nemyslím že by Days Of Grays byla taková katastrofa, ovšem nuda to je. Kde jsou ty časy kdy jsem poslouchal např. Reckoning Night na sluchátkách, vyhledával opakovaně nejlepší momenty, sóla, vyhrávky na bicí, skvělý riffy... ale tohle? Tohle mě nezaujalo vůbec. Pustím, chvíli něco hraje, skončí a to je asi tak všechno. Dá se to poslouchat jako celek když od toho moc nečekáte, ovšem žádný výraznější momenty jsem nenašel. Days Of Grays je jednoznačně nejslabší deska v diskografii.
  
  

Nejvíc nej: Šest klipů Guns N' Roses, které se zapsaly do rockové historie Přinejmenším jednu písničku rockových legend Guns N' Roses zná snad každý. Formace se na scéně pohybuje už od roku 1985, a i když od vydání poslední desky "Chinese Democracy" uplynul již nějaký ten pátek, koncertovat skupina... čtěte zde

Vydáno: 01.04.2025 09:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

Naživo: Velkolepé Avantasii chyběl ve Foru Karlín moment překvapení Metalový kolos Tobiase Sammeta Avantasia se vrátil po šesti letech do Prahy, aby zde rozehrál svou teatrální show plnou hostů. Po sobotním vyprodaném koncertu organizátoři přidali ještě jeden v neděli, ze kterého vám přinášíme... čtěte zde

Vydáno: 31.03.2025 18:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Debbi & Boris Carloff - Naše společná deska je smutný příběh ženy v podivném vztahu Po necelých sedmi letech vydala Debbi nové album "Deep Emotions". O něj se autorsky, producentsky, aranžérsky i textově postaral Boris Carloff. Se zpěvačkou se proto pod výsledné dílo podepsali jako tým. O novince, která kombinuje prvky... čtěte zde

Vydáno: 31.03.2025 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Grey256 i na albu "V mý hlavě" ukazuje všem mladým rockerům záda Před rokem se Grey256 vykašlal na rap a natočil skvělou rockovou desku "Tentokrát". Na novince "V mý hlavě" v kytarové cestě pokračuje, jen všechny své dovednosti ještě o trošku zlepšil. Výsledkem je opět povedená jízda s mnoha... čtěte zde

Vydáno: 31.03.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Takový koncert nikde jinde neuvidíte. Eloi Youssef z Kensington si v Rotterdamu zazpíval s orchestrem Indie rockeři Kensington odstartovali novou fázi své kariéry, na níž se už jejich původní zpěvák Eloi Youssef nepodílí. A protože nikdo vlastně pořádně neví, co dělá a co chystá, vydali jsme se do Nizozemska po jeho stopách a... čtěte zde

Vydáno: 30.03.2025 18:30 v sekci Naživo