Když si založíte kapelu, budete patrně chtít, aby vás někdo poslouchal. Pravděpodobně si do vínku dáte předsevzetí, že to budete dělat především od srdce. Dřív nebo později ale stejně polevíte a budete hrát tak, aby se o vás vědělo, aby na vás chodilo co nejvíc lidí. Tak nějak to dělá naprostá většina kapel. Existuje ovšem i druhá možnost. Můžete se vykašlat na všechno a na všechny. Nástroje budete používat především jako prostředky k dělání hluku. Když se vám po čase podaří vyloudit nějakou melodii nebo motiv, berte to jako bonus. Kvartet (původně trio) Part Chimp to takhle dělá už devět let a jde mu to nadmíru dobře.

Z předchozích řádků by mohlo vyplývat, že tihle Londýňané jsou sešlost neumětelů s kytarami, kteří stáli na konci fronty, když se rozdával talent. Tak to není. Part Chimp má jenom poněkud odlišný přístup k hudbě než většina ostatních. Svoje nástroje drhnou, škrtí, škrábou, trápí, mučí a rozhodně nešetří. Z toho tak nějak i vyplývá postoj k fanouškům. Part Chimp nestojí o to, aby se jejich příznivci počítali na statisíce nebo dokonce miliony. Armády chtivých gruppies s radostí přenechají načesaným hošíkům z MTV. Rozumně zaplněný špinavý klub jim k vystoupení bohatě stačí. S několika desítkami jim podobných psychopatů si pak společně, s chutí a hlukovým marastem ledabyle zavěšeným do písňových forem vymyjí mozek.

"Thriller" je pak zvukovým marastem doslova nasáklý. Z desky, jako maso z malomocného, se odlupuje řev, kytarové vazbení, kdejaké svinstvo a stříkance potu. Místo bookletu by klidně mohly být rozšlapané vajgly z podlah nevětraných sklepních pubs. "Thriller" je rokenrol v té nejsyrovější formě - neupravený, neuhlazený. Nikdy v něm nebylo místo pro zářivou, namydlenou image. Místo ní tu jsou obyčejní kluci ve vytahaných trikách a prošlapaných teniskách. Místo uhlazených patek a běloskvoucích tenisek nabízejí erupce vášní, vytažených na denní světlo až z těch nejzapadlejších koutů jejich srdcí.