Pokud se česká punková scéna někdy dočkala opravdového propadáku, tak to bylo letos v dubnu, kdy vyšla nová deska pardubického Volantu. Tahle veselá parta kdysi vydala na naše poměry výborný debut. Ten byl sice takovým výběrem z demonahrávek, jeho poslechem jsem ale i tak trávil dlouhé a dlouhé měsíce. Druhá deska již byla o dost slabší, ale pořád to byl nadprůměr. Až teď přichází nahrávka, která by se s klidným srdcem dala označit za odpad. Nepřímo se tím potvrzuje fakt z astrofyziky, že může svítit hvězda, která je již pár let vyhaslá.

Tucet songů je z větší části nový, jedinou výjimkou je "Čarodějka", která se objevila již na prvním demu, bohužel ve výrazně lepší kvalitě. Ona vůbec celá kvalita je dost ošemetnou záležitostí. Kapela se totiž sama chvástala faktem, že desku nahrála v rekordně krátkém čase. Inu, promiňte mi, páni muzikanti, ale pokud nejste Led Zeppelin, tak to logicky musí být slyšet. A taky je. Všude plno nepřesností, zvuk kytar extrémně špatný, zpěv dost často lítá jak na horské dráze. Jediné dva silnější prvky jsou basa a saxofon, ale ty punkovou kapelu nedělají. Vlastně je mi ten rekordní čas záhadou. Na punkové scéně jsem si odkroutil několik let aktivního muzicírování a znám finanční poměry většiny kapel. Volanti by měli omezit přísun alkoholu a pak by jim z jejich honorářů na čas ve studiu určitě zbylo. Tady totiž nepomohly ani čáry mistra zvuku. Občas někde nápadně zanikne třeba jedna kytara, nejspíše z důvodu nekvalitního nahrání a časové krize. Samotnou kapitolou jsou pak i kytarové vyhrávky, které jsou mnohdy špatně zahrané, některé tóny nedoznívají a tak dále, čímž se ostatně prozrazuje i absence metronomu při nahrávání. Pak by totiž bylo zcela primitivní a triviální nakopírovat správně zahranou pasáž na ostatní místa.

Psuedovtipné texty pak patří někam na druhý stupeň základních škol, kde si dvanáctiletí výrostci jistě zazpívají, že "Některé večery kouří se tráva", či se budou chvástat, jak "Napsala mi Madonna". Posledně jmenovaný song je i finálním ukazatelem tuposti desky. Sloka stojí na: "Napsala mi ....., že prej mě má ráda," a refrén je opět složitý: "Napsala mi ....., ....., .....," kde za tečky dosaďte ženská jména. Literární stránka věci se zkrátka snaží být vtipná, ale je směšná, což asi účelem nebylo. Jenže tak působí na koncertech i samotná sestava. Jejich image a show zabírala před lety, kdy šlo o novou krev a kvalitní kapelu, to však dnes již neplatí.

Sečteno a podtrženo to dává na jeden nepovedený demáč, který by měl vydavatel kapele hodit na hlavu. Jenže v našich luzích a hájích se takovéhle věci vydávají a vehementně se opěvují. Volant má zkrátka zajištěný úspěch i s touto prachmizernou deskou. Punk's dead!