Hudební doprovody k filmům Quentina Tarantina jsou samotnou kapitolou mezi všemi ostatními soundtracky. Bývají striktně písničkové, ale nejlepší na nich je, že si je sestavuje samotný režisér. Velký milovník hudby jako takové, co má naposloucháno možná víc, než všichni zbylí hollywoodští režiséři dohromady. Tentokrát zvolil trochu jiný koncept a ke svému nejnovějšímu (v budoucnu budeme říkat "kultovnímu") snímku "Hanebný pancharti" vzdal neskrývaně hold velikánovi filmových melodií Enniu Morriconemu (mimochodem i mému velkému oblíbenci; jak pak by ne, když úžasně zhudebnil i mou dovolenou s názvem "Tenkrát na západě"?) - vypůjčil si od něj totiž hned čtyři skladby.

Kdo film viděl, ví, že se žádné písně, která by mohla díky snímku zlegendárnět, nedočká. Těšit se ale i tak můžete na ďábelskou směs s příchutí krve, války i dojemných jemností. Vedle sebe stojí německý valčík "Davon geht die Welt nicht unter", co spolehlivě startuje husí kůži, neznámá píseň z roku 1936 se znělým názvem "Ich wollt, Ich wär ein Huhn", při níž věříte, že mohla hrát z Goebbelsova tranzistoráku každé poledne, "Cat People" Davida Bowieho a hlavní melodie z filmu "Dark Of The Sun" (u nás znám spíš pod jménem "The Mercenaries"). Povedlo se mi odhalit, že v posledně jmenovaném snímku měl v roce 1968 hlavní roli Rod Taylor a možná právě díky použité melodii se na chvíli mihne i v "Hanebných panchartech". Jedna z mnoha Tarantinových vychytávek.

Jako podkres filmu je hudební složka i tentokrát senzační. Samostatně je to hlavně sranda. Vyčítám hlavně krátkou stopáž, ale opět se klaním tomu, jakou naléhavost umí Tarantino filmu díky muzice vtisknout. Bod si tenhle soundtrack vysloužil i díky přenádherné, duši hladící skladbě "Un Amico" již zmíněného Morriconeho.