O tom, že Jiří Schmitzer je vynikající herec, asi netřeba nikoho přesvědčovat - nebo alespoň ne lidi, kteří viděli filmy jako "Postřižiny", "Marečku, podejte mi pero!" a hlavně vynikající "Dům pro dva". Ostatně, řečeno s bulvárem, má to mít po kom. Ale jako by mu to nestačilo, má spousty koníčků v podobě skoků s padákem či automobilových závodů, což docela ostře kontrastuje s jeho (občas i přiživovanou) image alkoholika. Hudební posluchači ovšem také znají jeho polohu muzikanta. Není to poloha nijak nová, já sám jsem ho naživo slyšel vystupovat poprvé v roce 1985 a o něco málo později se mi dostala do ruky kazeta jeho podomácku nahraných písniček. V roce 1991 mu vyšlo čtyřpísničkové - a tehdy ještě vinylové - EP a zhruba před třemi lety mu konečně vyšlo díky péči jednoho fanouška regulérní CD "Recitál". V těchto dnech se objevil na pultech jeho následovník a jedná se hned o formát dvoucédéčka. Recenzi si můžete přečíst od kolegy Lukáše, já jsem pro změnu zastoupil redakci MusicServeru v úterý 30. ledna na tiskové konferenci v sále Studia Ypsilon. Otázek nepadlo mnoho, ale Jiří Schmitzer byl i tak celkem sdílný. Tady je několik otázek a odpovědí, ze kterých, myslím, jasně vyplývá veselá atmosféra, která na místě vládla.

Nevadí vám název alba "Šílenec", který vymyslel váš manažer Zdeněk Vřešťál?

JŠ - Já nemám žádný stanovisko, ani odmítavý. Ten název to vystihuje, on mi říkal, že to je dobrý a já nemám důvod mu nevěřit... (Nevinná ironie způsobila, zdaleka ne poprvé, všeobecné veselí.)

První album vyšlo nákladem jednoho vašeho fanouška, to současné vydává velká firma. Impuls vzešel od ní nebo od vás?

JŠ - Na tohle by asi měl odpovědět manažer...
Zdeněk Vřešťál - Myslím, že ta deska je natolik silná, že by bylo škoda, kdyby zapadla tak jako ta první, která nikde nebyla. Ta vize je o tom, že když to teď vydala velká firma, dostane se to mezi lidi, kteří znají Jiřího Schmitzera především jako vynikajícího herce, a občas ani někteří netuší, že hraje na kytaru a skládá texty.
(Vzhledem k tomu, že tento dotaz jsem vznesl já, moc mě nepotěšilo, že odpověď byla jaksi na něco jiného, než zněla otázka...)
JŠ - Teď, když to vyšlo, snad bude méně těch, kteří to netuší, než těch, kteří to tuší, ale každopádně se tak informace dostala k těm, co to netuší.

Jak se vám hrál Umrlec ve filmu "Kytice"?

JŠ - Umrlec se mi hrál dobře, celou dobu jsem ležel v márnici a jen několikrát jsem se zvednul.

To se to povedlo natočit najednou?

JŠ - No na první klapku to nevyšlo, ale já jsem se mezitím nezvedal. Ale když ležíte, tak vám je jedno, že při tom pracujete.

 Vaše písně jsou takové depresivní. Neměl byste zkusit předávat více optimismu?

JŠ - Depresivní? Já si to nemyslím. Když si vezmete němé grotesky, tak tam se pořád mlátí přes... něco a kopou do... někam a ještě se tomu smějou. Kdybych to měl všechno brát tak doslova... Myslím, že nadhled tam mám. Jsou tam samozřejmě věci, který jsou až pesimistický. Já mám ale jednu zajímavou zkušenost. Já jsem byl jednou pozván zahrát do protialkoholní léčebny. Tak jsem tam seděl před nimi s kytarou a najednou jsem zjistil, že mě napadají jen samé písničky o chlastu. A vůbec jsem si nemohl vzpomenout na jiný, tak jsem je hrál. Vznikla zvláštní situace. Napravo ode mě byli vyléčení a nalevo ti, co byli v léčení a proti mně byla zeď. A já jsem hrál a oni na mě koukali a vůbec to nebylo nějak nepatřičný a v těch očích bylo vidět: "Tak ten ví, o co jde...".