První vystoupil zkušenější Jiří Schmitzer, který v úvodní řeči (a i v průběhu večera) svého mladšího kolegu oslovoval Voltaano. Ten mu to opětoval překřtěním na Schnitzela. Právě sebeironie a kritický humor byly nosnými pilíři celé akce a patří mezi výrazné charakterové rysy obou vystupujících. I proto se ukázalo, že tohle spojení skvěle zafungovalo.

Schmitzer na začátek jako obvykle sdělil, že Prdel, myšleno píseň "Máte na to?", hrát nebude, že by musel mít za sebou bigbeatovou kapelu. Zahrál ale celou řadu jiných ověřených kusů, i když mnohé z nich jen jako úryvek s dovětky, že "zbytek je takhle pořád dokola" nebo "se tam nic zajímavého už nestane".

Občas mu bylo, s ohledem na jeho věk, hůře rozumět, ale jinak hrál s fortelem a se zjevným nadšením. Zmínil, že rychlé skladby mají horší texty a ty pomalé lepší, což není prý jen jeho případ, ale že se jedná o obecný fakt. Nato zahrál song o opilé "Haně" či klasiku "Bouda" ze stejnojmenné desky.

Vojtaano vystřídal svého předchůdce na pódiu bez pauzy a představil směs nových písní z aktuální desky "Do trojky" i z obou starších. Došlo i na jeho nejstarší skladbu "Honza Macek", za kterou se prý už dost stydí.

Z novinek musela zaznít povedená "Zas pitchuje", kterou věnoval své tentokrát absentující manželce, a dětem pak starší "Babyboom", jejíž přisprostlý text po narození syna lehce zjemnil.

Začínající punk-folkové duo (jak se oba umělci označili), si vysloužilo od diváků skvělé přijetí - ti vytvořili příjemnou atmosféru po celou dobu koncertu. Vojtaana hlasitě podporoval jeho fanklub z rodných Litoměřic a Schmitzer si zase vysloužil dlouhý potlesk po každé písni nebo proslovu. Skvělý večer.