Už třicet let se Jakub Smolík těší z přízně publika. Hlavně pro ně tedy nahrál nové řadové album. Subjektivní a opět nelichotivou recenzi si ale samozřejmě můžete přečíst i u nás. Z působení Smolíka na stránkách musicserveru vyplývá alespoň jedna pozitivní zpráva - drží si svou konstantní kvalitu.
1/10
Jakub Smolík - Já za Tebou dál budu stát
Skladby: Já za Tebou dál budu stát, Barbara, Tahleta píseň je Tvá, Nejde vrátit čas, Zdáš se mi, Noční víla, Butterfly, Kde je vůbec Bůh, Já nejsem zlej, V nebi lásko spíš, Šílený čas, Příteli Jiří (ft. J.Zmožek)
Vydáno: 14.9.2009
Celkový čas: 44:51
Vydavatel: Popron Music
V
poslední recenzi na
Jakuba Smolíka Pavel Parikrupa spílal, že si předminule nechal bod k dobru ve zvrhlé víře, že může být ještě hůře. A prý bylo. Tím pádem si tvrďák se srdíčkem odnesl pouze jeden bodík. Neuběhl ani rok a už máme na stole jeho další špatně provedený tácek pod kávu. Nic jiného s tímhle dělat nelze. Nicméně, abych se přiznal, pokládání horké kávy na Smolíkovu hlavu mě celkem uklidnilo...
Z minula by tak stačilo pouze CTRL+C a CTRL+V a nahradit vánoční motivy tím, co je pro Smolíka jiskřičkou, která mu vždy rozežhne jeho motůrek. Láskou. Stačí se podívat na názvy skladeb a je vymalováno. Patos a kýč v nebezpečné várce čtyřiceti pěti minut ukapává z každé sekundy. Smolíkův nepříjemně vysoký hlas v kombinaci s texty, které by nevypustil ani
Pavel Vítek, a hudbou s lacinými synťáky, za které by se styděl i
Michal David, je nářez nářezů.
Tohle už prostě není ani vtipný. Strefovat se do Smolíka, či konkrétně do "Já za Tebou budu stát", je po chůzi jedna z nejjednodušších disciplín na světě. Je až k neuvěření, kolik klišé je schopen tenhle člověk navrstvit na jednom albu. Tolik trapnosti, kolik na vás napatlá. I když jsem byl v bezpečí, tak jsem se radši dokola ujišťoval, že nehrozí provalení toho, co poslouchám.
Musel jsem už překousnout Terezu Pergnerovou, Maxim Turbulenc nebo Václava Upíra Krejčího, ale Smolík je žumpy král. Protože to všechno myslí vážně a přijde mu to tak správně. Navíc z těch příšerných textů čouhá kalkul na sto honů, takže nakonec i ta jakože
lidská upřímnost jsou jen blbý kecy. Je mi líto všech lidí, kterým se to líbí. Přichází totiž o mnoho opravdu krásných věcí.
Pamatujete si, jak Tomáš Matonoha v pořadu "Na stojáka" předčítal otevřený dopis KSČM? Něco podobného bych v současné chvíli Smolíkovi rád sdělil, ale bojím se, že by mi odpověděl svou novou písní:
"Tak různé cesty vedou k cíli a mnohokrát se neprotnou, já potkal jsem tě plnou síly, tak divokou a nezkrotnou, mně říkali, že málem šílím, když spojím svůj sen s tvým a skončilo to víc než přátelstvím." A já bych mu musel vysvětlovat, že v žádném případě...
PS: Alespoň, že obal s výrazem
"Sakra, to jsem to zase po...l," odpovídá.