Prohrála v kartách svou aktuální řadovku "KanibaLOVE" vydala nejdříve netradičně na internetu, poté ještě netradičněji jako přílohu časopisu Reflex a teprve poté ji, obohacenou o bonusový disk, nabídla do řádného prodeje. Jakoby se Filip Horáček a spol. báli jít s kůží na trh rovnou. Případné obavy však byly neopodstatněné. Martin Višňa v naší hlavní recenzi sice podotkl, že deska není na první poslech zcela zkousnutelná, zároveň ale vypíchl, že trpělivého posluchače dokáže s každým přehráním posunout více a více k absolutní spokojenosti. Výsledkem byla slušná osmička, se kterou se v makrorecenzi příliš nepolemizuje. A kouzelný číselný verdikt aritmetického průměru? Dvaasedmdesát procent.

---

Petr Bláha - Příjemná výpověď o životě českého rockera (8/10)
Vztah k interpretovi: Mám velmi rád Stalinovy oběti, ale PVK jsem si oblíbil až touhle deskou.

Ano, procitl jsem a pochopil, že Prohrála v kartách rozhodně nejsou tupý vesnický bigbeat na úrovni UDG a jim podobným. Pomohl mi k tomu otvírák téhle desky "Děti", který jsem slyšel snad třicetkrát, než jsem se dostal k druhému songu. No ten jsem si poslechl, ale pak jsem se opět vrátil k "Dětem". Takhle silný úvod jsem prostě dlouho neslyšel. Hitovka na první poslech. Zbytek je pak už jen vyrovnaná nadprůměrná rocková deska, což ale na české poměry není málo. Rozhodně je to deska, která mi něco řekla, protože textově je to jedna velká výpověď o životě českého rockera. Sám si moc dobře pamatuji všechny ty ranní návraty z koncertů, kdy město pomalu vstávalo a většina hudebníků se chystala do postelí po cestě přes půl republiky. Nevím nakolik to je pochopitelné pro fanoušky a obyčejné posluchače, ale já z toho měl zkrátka velkou radost. Prohrála v kartách natočila pro mě dost překvapivou desku a jsem za ni dost rád. A jdu si pustit znovu "Děti".

Tomáš Tenkrát - Prohrála vyhrála (8/10)
Vztah k interpretovi: Už dlouho jim držím palce. Minimálně podvědomě.

Prohrála v kartách umí strašně dobře kouzlit s vnitřní přitažlivostí písní. Dokáží vytvořit celistvé album s jednotným zvukem, což nemyslím tak, že by se kopírovali, ale že jednoduše umí držet nastavenou náladu. Z poslední doby třeba něco jako "Dreamer" od Sunshine nebo "Saturdays Youth" od M83, samozřejmě v jiném kontextu, stylově vůbec nepřirovnávám. Kompaktní síla nahrávky je důležitá věc. Prohrále se to stoprocentně povedlo na minulém albu a tahle vlna s podobně silnou razancí doznívá i na "KanibaLOVE". Desce syrovější, přímočařejší, avšak s krásnými melodiemi, co vyvstávají po naposlouchání, a s texty, které u nás z klubových kapel kvalitativně dožene jen málokdo. "Malej Nino chystá v reprácích / svoji další kouzelnou penaltu / kluci to na sebe neřeknou / pak si daj ještě Chichiho Peraltu." Už od minulé desky jsem skálopevně přesvědčen, že Prohrála by dokázala profouknout prdama ucpané rádiové étery. Nic náročného, jen inteligentní a stylový poprock. Ale kdo to u nás umí?

Honza Balušek - Syrová falešnost (7/10)
Vztah k interpretovi: Pro Prohrálu mám téměř až fanouškovskou úchylku. Stejně tak jsem si ale vždy uvědomoval i jejich limity a fakt, že do první ligy se asi nikdy nedohrabou, jakkoli bych jim to přál.

Prohrála v kartách je takové příjemné osvěžení festivalů, našlapaná předkapela, jen samotným jim to nějak nikdy moc nesvědčilo. Jakoby nedokázali přitáhnout více fanoušků než své skalní jádro. Zato ale všechny jejích desky mají co říct i pár let po vydání a spousta jejich písniček má na sobě napsáno jak to že to sakra nebyl hit jak prase? Nové album představuje PVK v jejich poměrně dost syrové podobě, asi tak jako když kdysi Wanastowky vydali desku "Andělé", jen bohužel o pár rozměrů menší. Kytara, basa a bicí je fajn, jen to na ploše deseti skladeb začne občas drhnout. Na druhou stranu se kapele podařilo složit jeden z nejkonzistentnějších a zároveň nejhitovější materiálů, co kdy vydali. Kdyby se místo kytarové syrovosti na "KanibaLOVE" rozhodli naopak vydat cestou aranžérského obžerství, byla by tu jedna z desek roku. Ale mám jednu zásadní výtku - jakkoli všichni víme, že Horáček není zrovna pan zpěvák a mnohdy spíše řve, falešný zpěv třeba v takové "Kde se dneska srdce vylejvá" už je daleko za snesitelnou hranicí.

Honza Průša - Originální kafemlýnek s překvapením (7/10)
Vztah k interpretovi: Baví mě hlavně naživo, doma je v podstatě neposlouchám.

Pořád jsou originální a pořád hrají svůj chytlavý punk-rock-pop. Plni energie, v textech se dostávají do míst, na něž jiní ani nepomyslí, a sypou z rukávu jeden lepší obrat za druhým (alespoň jeden za všechny: "Hloupost už má zase žízeň"). "KanibaLOVE" jsou jak valící se sudy. I v depresivních textech ("Milada") je to jízda, která nezpomalí. Prohrála v kartách neumějí bluesově rozjímat, radši jedou svým odrhačkovým (což nevadí) tempem, přidají agresi a funguje to. Přímo, bez patosu, jak čerstvě promazaný kladkostroj. V důsledku toho i díky zpěvu/nezpěvu Filipa Horáčka mohou některé skladby splynout a také může bez bookletu chvilku trvat, než rozlousknete všechny detaily textů. Mně to ale nevadí. Naopak si to užívám na rozdíl od tisíckrát s PVK zmiňovaných, ale v podstatě velmi podobných, akorát že nekomplikovaných a naplno odkrytých Divokejch Billů. Prohrála v kartách na rozdíl od nich nevytahují všechny trumfy najednou, ale umí vše dávkovat tak, abyste s albem vydrželi co nejdéle.

Ondřej Michal - Třikrát a dost (6/10)
Vztah k interpretovi: Občas jsou spojováni se Žlutou pumpou. Taky tam někdy zajdu.

Nemůžu říct, že bych patřil mezi zaryté fanoušky české scény. Na důvody, proč tomu tak je, tady ovšem není dost prostoru. Věnujme se proto radši Kanibalům.Je jasné, že na mém dosavadním postoji ani tahle deska mnoho nezmění. Zajímá vás proč? Zkrátka protože stačí tři poslechy, abyste desku mohli odložit s vědomím, že co měla, to dala a víc už z ní nedostanete. Při prvním poslechu se náramně bavíte, u toho druhého už děláte spoustu věcí okolo. Třetí je pak víceméně nudná půlhodina. Situaci částečně zachraňují dobře zapamatovatelné refrény, jenže i ty velice rychle zevšední. Na Prohrála v kartách je nicméně sympatický jejich přístup. Nedělají ze sebe, co nejsou, nikam se nehrnou, nikomu nic necpou. Jedou si ten svůj bigboš, občas přihodí trochu punk rocku a hotovo, vyřízeno. Až se někdy ocitnu v klubu, kde zrovna budou mít koncert, patrně se zdržím. Dám pár piv, možná náznak tance. Na programový poslech v pohodlí domova to ale není.

---

Album: Prohrála v kartách - KanibaLOVE
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 34:39
Skladby: Děti, KanibaLOVE, Dva a půlměsíc, Rockerstvíčko, Kde se dneska srdce vylejvá, Čertův posel, Kousky s tebou, Růženky na půl úvazku, Milada, Na pokračování...