Celá Tesla Aréna stála na nohách a tleskala. Drtivá většina míst byla k sezení, přesto nebylo moc těch, kteří by nepovstali před králem Kingem. (Fanoušci Slayer možná budou namítat, že před Kingem aréna stála na podzim, ale při vší úctě ke Kerrymu tohle je jinej formát.) Tohle je totiž s největší pravděpodobností, hraničící s jistotou, naposledy, kdy k nám přijel tento bůh bluesových srdcí. Blues Boy King byl tím, kdo změnil vnímání této hudby. Byl to on, kdo ukázal, že bluesman není jen otrhaný černoch s cigaretou, který se na ulici snaží vykřičet světu svůj strach. Oblékl se jako pravý gentleman a podle toho se i choval. Z každého jeho pohybu a gesta byla cítit úcta, pokora a vděčnost všem, kteří přišli. A teď tady stál a užíval si aplaus. A i když jsem jej dveřmi otevřené šatny zahlédl, jak se sklání do lednice, na což jsem několik sekund jen nevěřícně zíral, bylo to něco úplně jiného, vidět ho na podiu. Stál tady BLUES.

Člověk by se občas dost podivil nad tím, co český promotér dokáže vymyslet. Do Prahy se přijede rozloučit sám veliký B.B. King a jako support nafasuje Alici "tak pusu mi dej" Springs. Ta se navíc obklopí protagonisty hloupého vtipu jménem Walda Gang. Když jsem ji spatřil na jevišti, tak jsem ve svých dvaceti letech málem dostal infarkt. Po jejím boku pak stanul kdo jiný než známý hudební prostitut Yarda Helešic, který se pro peníze dokáže zaprodat i k přehrávání "Růží z Texasu" za účasti regimentu kašparů. V tu chvíli jsem se skutečně začal o osud celého večera obávat. Ale nutno říct, že oba jsou velice kvalitní hudebníci (ač to občas dokáží mistrně skrýt) a připravili slušný úvod celému večeru. Pokud byla tvorba připravena skutečně pro tento koncert, tak nemohu než zatleskat. Sice šlo jen o bluesovou dvanáctku na všechny způsoby, ale zahrané to bylo po čertech dobře.

Kapela B.B. Kinga si střihla nástup ve velkém stylu. Swingová vypalovačka a druhý pomalejší kousek posloužily k sólovým výstupům všech členů. Inu, Mistr by se neobklopil žádnými vořežpruty, což bylo při jednotlivých kouscích dokonale vidět a hlavně slyšet. Preciznost a znovu preciznost. Páni muzikanti jsou starší ročníky a hrají spolu už nějaký ten pátek, takže všechno šlapalo. Jenže jako i sebelepší loď potřebuje kapitána, aby plnila svůj účel, tak i tenhle orchestr potřebuje svou duši. Ta přišla na třetí song a při prvních tónech mi naskočila husí kůže. Léta hraji na kytaru a chodím po koncertech, ale takový tón jsem jaktěživ neslyšel, natož abych ho snad sám vyloudil. To bych totiž musel být starší o více jak šedesát let a být legendou. Ale Blues Boy je zkrátka jenom jeden.

Docela si lámu hlavu nad tím, jestli tohle byl vlastně koncert nebo komické vystoupení B.B. Kinga, ale dospívám k názoru, že to v sobě mělo z obojího část. Ale kde jinde se dozvíte, že při hře trumpetisty dámy odhazují oblečení? Mistr si zkrátka rád povídá. Ovšem zralý osmdesátník se smyslem pro humor je něco zcela jiného než nervózní důchodkyně v MHD, které v prázdném autobuse touží po vašem místě. Tenhle velikán totiž neustále hýřil vtipem a vzpomínal, jak na něj v mládí volaly slečny a i na to, že mu kdosi vysvětloval, jak se česky řekne thank you, ale zkrátka si to pro svůj věk už nepamatuje. Kritizoval i své kolegy za to, že se nehezky vyjadřují o ženách, které jsou podle něj všechny krásné, on prý nikdy neviděl ošklivou ženu. Starý pán je zkrátka lichotník a na ženy to musí působit, o tom žádná. A když jim zazpíval "You Are My Sunshine", tak nezůstalo oko suché. Tenhle pošetilý stařík to s lidmi umí.

Sice toho již na kytaru moc nenahrál, ale z každého tónu byla cítit ohromná životní zkušenost a láska k hudbě. Jde o velikána, kterému není rovno, a i když těch songů nezaznělo tolik, kolik by zahrál před dvaceti lety, tak ta zkušenost byla ohromná. Namátkou mohu zmínit "I Need You So", "One Kind Of Favour" nebo "Rock Me Baby", všechny skončily ohromným aplausem. A když zazněla závěrečná "The Trill Is Gone", tak dojetí vystoupalo na bod varu. Však je to jedna z mistrových nejznámějších skladeb. Jenže po ní už přišel konec. Konec navždy. Bluesový král ještě chvíli spokojeně házel trsátka prvním řadám a pak jim podával ruce, ale bylo jasné, že jakmile odejde ze scény, tak se nevrátí. Již nikdy. Inu, hala opět povstala a hlasitým potleskem se rozloučila s ikonou. Vlastně se můžeme jen radovat, že jsme měli tuto možnost, protože král popu odešel takřka zapomenut, rock'n'rollový král taktéž. B.B. King se náležitě rozloučil a nyní můžeme jen doufat, že mu zdraví poslouží a natočí alespoň nějakou desku, když už nebude koncertovat.