Co poslouchá...

David Věžník
Psapp - The Only Thing I Ever Wanted (2006)

Léto 2006. Hlava plná romantických ideálů, že Rádio Student bude věčné, uši plné nových objevů. Jako třeba Psapp. Když jsem tehdy před třemi lety uslyšel "Hi" z druhé desky téhle londýnské dvojice, bylo to jako prozření. V životě jsem nic podobného neslyšel. Bylo to tak svěží, netradiční a ulítlé. To, jak si Galia Durant a Carim Clasmann hrají se zvuky, jak je vrství a jakého výsledku dosahují, přičemž základem je vždycky píseň... páni! Celou desku jsem sjížděl pořád dokola, od léta, kdy na mě působily ty rozverné části (chroupání sušenky jako rytmus? Proč ne?), až do podzimu, kdy jsem se dojímal pomalými kusy. Psapp vydali jedno album před tím a jedno potom (loni), ale "The Only Thing I Ever Wanted" je podle mého nejlepší - rozvíjí debut a připravuje půdu pro následné jeho rozmělnění (žel).

"Hi"

---

Tak už to vypadá, že léto bude patřit Třem sestrám. Nemyslím, v celorepublikovém či větším měřítku, ovšem moje malá sestra (necelých pět let) si nějak podezřele oblíbila několik starých fláků Fanánkova souboru kreténů. A tak mě v posledních dnech, ať už praží či prší, nutí do vedlejšího vokálu (hlavní zpívá ona) "ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně, i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně...", občas to prostřihne frází "život je takovej a jinej nebude" a pak si zahouká se Sahulovými "Sovami v mazutu". Zkrátka asi mám o hudební kulisu k práci či civění na internet na pár týdnů, možná měsíců vystaráno, ale nijak zvlášť mi to nevadí, když si nediktuje, co si můžu a musím pustit dalšího. Třemi sestrami jsem nikdy nepohrdl, obzvlášť těmito nezapomenutelnými peckami, ovšem jelikož jsem od ní zaslechl něco jako "má jí motorovou ...", začínám se trochu bát, abych nemusel kdesi z krabice vytáhnout taky Kabáty. Ty totiž opravdu nemusím.

"Kovárna 1991"

---

"Into A Secret Land" je mou typickou letní deskou, když potřebuji zcela vypnout. Mám s ní spojené i vzpomínky na doby, kdy jsem na základce prvně zkoušel být třídním dýdžejem, který hrál z nakradnuté muziky z tehdy západoněmeckých rádií. Se spolužákyní jsme dokonce vedli nekonečně dlouhé spory, zda Modern Talking, A-ha nebo právě Sandra je tím ideálním pro školní disko-besídky. Už tehdy jsem kamsi zatracoval naše hitmakery k nevoli nejenom učitelů a Sandra byla tajným (snadno odhalitelným) favoritem. "Around My Heart" je song, který byl zcela náhodně strůjcem jednoho peprného trapasu na mém posledním pionýrském táboře, na kterém jsem byl. Vše však dopadlo dobře a při loučení nepočetná výprava z mého rodiště způsobila u vypraveného zvláštního vlaku (hádáte správně, jsem nádražácké dítko) největší rozruch. Bezelstné a bezstarostné dětství, to u mě představuje Sandra a její první alba, "Into A Secret Land" ale protáčím nejčastěji.

"Around My Heart"