Hlášky o ukončení činnosti a následné návraty do světel reflektorů k showbizu patří asi jako červený koberec k festivalu v Cannes. Trent Reznor se o konci Nine Inch Nails nechal slyšet v minulosti hned několikrát. Naposledy z kraje letošního roku. Ovšem ještě nikdy to nevypadalo tak reálně jako teď. Letos je to dvacet let, co kapelu založil, takže ukončit hřebíkovou kapitolu v tomhle kulatém výročí by bylo nanejvýš stylové. Ledacos také naznačuje název celého turné Goodbye Wave. To ovšem byl pouze jeden z mnoha důvodů, proč se na jejich pražský koncert vypravit.

Vrtalo mi hlavou, jak si účinkující poradí s tak neosobním a megalomanským místem, jakým je pražská O2 arena. Každý centimetr čtvereční se jenom blýskal, každý roh hlídal člen ochranky ve fosforeskující vestě. Bezpečnostní koridory se klikatily, kam oko dohlédlo. "Tady by se dalo z podlahy žrát a z hajzlů chlastat," znělo v davu. Když se však předsálí a především koncertní prostor začaly plnit zástupy lidí, atmosféra se o poznání zlepšila. V okamžiku, kdy se pak Alec Empire stahoval z pódia, byla plocha zaplněná do posledního místa.

Když před osmi lety po nešťastné události ukončili němečtí Atari Teenage Riot činnost, zůstalo v mém osobním seznamu vysněných koncertů prázdné místo. Chtě nechtě jsem se musel smířit s tím, že vidět v akci partu elektronických šílenců mi není souzeno. Alec Empire mi tohle přání aspoň částečně vyplnil. Trent Reznor si moc dobře vybírá, od koho si na turné nechá zahřívat scénu. Myslím si dokonce, že málokterý interpret pasuje k Nine Inch Nails tak jako on. Chopil se mikrofonu a veškerou hudební produkci přenechal tmavovlásce za samplerem. Na úvod zařadil pár skladeb ze svého loňského sólového alba včetně úvodní "New Man". Lehce taneční elektronické beaty doprovázené kytarovým vazbením byly však jenom předzvěstí toho, co mělo následovat. Bez jakéhokoliv varování totiž dvojice spustila jednu ze skladeb z dílny zmíněných Atari Teenage Riot a mnoho přítomných se nestačilo divit. V okamžiku, kdy se sálem rozezněl brutální digital hardcore, se publikum rozdělilo do dvou skupin. Věci znalí se okamžitě dali do pohybu a s rukama nad hlavou se roztančili. Ti druzí nevěřícně zírali, aby vzápětí začali uvolňovat svá místa a prchali z dosahu hlukového výplachu. Je fakt, že podobný zvuk by mnozí čekali spíš na akci podobné Czechteku než v nablýskané O2 areně, byť po boku Nine Inch Nails.

NIN si dali se začátkem trochu načas. Když hala potemněla, světla po stranách pódia o sobě dala vědět a v ústrety předních řad se vyvalily chuchvalce dýmu, mnozí tušili, co bude následovat. Ve srovnání s koncertem v Edenu před dvěma lety kapela nastoupila v početně slabší sestavě, chyběl klávesista. Set čítající přes dvacet položek Hřebíky zahájili skladbou "Somewhat Damaged". Při našlápnuté "Terrible Lie", snad jako vzpomínku na divoké časy, se Reznor neudržel a vrhnul se do bicí soupravy. Pódioví technici pak měli plné ruce práce, aby do začátku další písně uvedli všechno do původního stavu. Při zpěvákově "Burn, Burn" se nad hlavami v kotli objevila první těla. Možná se do skladby koncertního setlistu podepsala únava ze stovek odehraných koncertů nebo nostalgický ráz turné. Až příliš často ale byly zařazovány pomalé skladby. To mělo za následek, že vystoupení v jednu chvíli poněkud vázlo a ztrácelo na energičnosti a tempu. Na druhou stranu muzika Nine Inch Nails nebyla nikdy pouze o našlápnutých peckách. Když pak frontman spustil srdceryvnou "Hurt" a celá aréna ji odzpívala s ním, v tu chvíli vynikla opravdová síla party.

Jestli se Trent Reznor bude řídit pořekadlem v nejlepším přestat, v tuhle chvíli neví asi nikdo. Ovšem v duchu onoho pořekadla by hledal příhodnější čas asi těžko. Nine Inch Nails se ukázali jako kapela ve vrcholné formě. Pozici jedné z nejlepších koncertních kapel současnosti obhájili i tentokrát. Odehráli koncert na plný plyn, jak je ostatně u nich dobrým zvykem. Ti, kteří ve středu nedorazili, vystavili se reálnému nebezpečí, že se jim taková podívaná už nikdy nepoštěstí.