Jde vlastně o dost velký návrat. Norská trojka po čtyři roky spala a její členové se věnovali sólovým nebo vedlejším projektům. Frontman Morten Harket vydal druhé anglicky zpívané album "Letter From Egypt", klávesák Magne F. potěšil fanoušky své tvorby počinem "A Dot Of Black In The Blue Of Your Bliss" a ústřední skladatel A-aha, Paul Waaktaar-Savoy, přišel s kompilační nahrávkou "Savoy Songbook Vol. 1". Jedním z mála společných setkáních, které jmenovci českého bulvárního deníku uspořádali, byl koncert v Londýně loni v květnu. Tam poprvé představili "Shadowside" a "Riding The Chest", dva songy z připravované desky, která nyní vychází pod názvem "Foot Of The Mountain".

Návratem ve druhé rovině je pak skutečnost, že na prahu padesátky se A-ha vracejí tam, kde byli v polovině osmdesátých let: do synthipopu. Jako by cesta, kterou od "Take On Me" urazili, byla opravdu oním výstupem na horu, na jejímž úpatí teď spočinuli. Ten výstup, místy dobře značený, lemovaly desky "Minor Earth Major Skye" (2000) nebo "Lifelines" (2002); vrchol proběhl zřejmě u živáku "How Can I Sleep…" v roce 2003. Dnes jsou A-ha tam, kde začínali. Ovšem pouze zvukově, nikoliv kvalitativně. Vývojem hudební scény se totiž stalo, že to, co bylo trendy v roce 1985, je dnes opět vyhledávanou veličinou. Takže A-ha znějí jako MGMT a jim podobné kapely. Nebo - MGMT a jim podobné kapely znějí jako A-ha před dvaceti lety a jako A-ha v roce 2009. Zvláštní spirála, díky které dnes stojí vedle sebe zástupci dvou generací, používajících v hudebním vyjádření stejné prvky.

Jinými slovy se dá také říct, že A-ha jdou s dobou. Zatímco "Lifelines" byly ponořeny do melancholického hávu postbritpopu, "Foot Of The Mountain" se vyznačuje množstvím elektroniky. Úvodní "The Bandstand" definuje bublajícím elektrem zvuk celé nahrávky, riff z následujícího "Riding The Crest" zase připomíná znělku pouťových videoher, klasických reliktů osmdesátek. Úvodním singlem je čtvrtý song na desce, titulní "Foot Of The Mountain". Norové do něj vložili veškerý svůj skladatelský talent společně s nadhledem a střízlivostí, s jakou se vyrovnávají se svým věkem. Za vše hovoří text ze sloky "learn from my mistake / leave what others take / speak when spoken to / and do what others do / silence always wins / so silence everything", který korunuje refrén "build a home by the foot of the mountain / we could stay there and never come back".

Regulérní tuckou je pak "Sunny Mystery", reakci na globální oteplování tvoří výborná "Mother Nature Goes To Heaven". Novou hymnou ve stylu "Summer Moved On" se může stát "Shadowside", jež graduje do velkolepého závěru s dětským sborem á la Sigur Rós v pozadí. Norové v ní zároveň deklarují, že zmiňované srovnání se se sebou samým se pro ně automaticky nerovná rezignaci: "I don't want to see myself descend / Into the shadowside again / If you ever let me go again / In the shadowside I'll end."

A-ha natočili dobrou desku. Po více než dvaceti letech v hudebním byznysu je obdivuhodné, jakou laťku si Morten Harket a spol. dokázali udržet. Zní aktuálně, zní svěže. Z hory sice sestoupili, ale každý, kdo má rád horskou turistiku, o tom ví: na vrcholu je třeba se rozhlédnout, zhluboka nadechnout a jít zase dolů, uvolnit místo dalším. Norské formaci to na úpatí hory sluší a do budoucna se netřeba bát. A-ha pořád zůstávají v pásmu velehor.