Ono se to řekne... Kritika. Na nového Dylana. Jak ale chcete položit proti obecnému vkusu album člověka, který již téměř padesát let pomáhá celou scénu vytvářet? Ať už přímo, nebo jen jako inspirace pro drtivou většinu ostatních.

Dylan nejednou vedl celou hudební mašinérii za ruku, čas od času šel naopak zcela proti proudu. Někdy strhl zbytek s sebou, jindy zase šlápl do hovna. Snad aby měl příště štěstí. Na "Together Through Life" je ale starý pán už unavený. Nehodlá bojovat s trendy, zvyšovat nasazenou laťku či promlouvat k další generaci. Je spokojený s tím, kam se po zatraceně dobré desce "Modern Times" dostal. A na ni také přímo navazuje.

Zvukově se tedy nic nemění. Dylan míchá blues s rockem nad folkovým základem, občas utíká ke country. Spíše vypráví, než zpívá. Opět se obklopil kapelou, která ho nemůže přehrát, takže se o to ani nepokouší. Je středem pozornosti, a to i bez bodového reflektoru, který na sebe mohl díky svéprodukci namířit.

Pokud máte ale Dylana zafixovaného jako uzavřeného cynika, překvapí vás na "Together Through Life" texty. Upřímnost, s jakou se v nich prezentuje. Snad za to může spolupráce s textařem Robertem C. Hunterem, ale četnost a samozřejmost, s jakou propadá víře v osudovou lásku a splněná přání, i připuštění toho, jak je láska v životě důležitá, je v kontextu Dylanovy tvorby fascinující. Že by i na něj došlo?

Ever since the day, the day you went away
I felt that emptiness so wide
I don’t know what's wrong or right
I just know I need strength to fight
...
I walk the boulevard, admitting life is hard
Without you near me.

"Together Through Life" byla zkompletována překvapivě rychle. Jako by od nápadu k impulzivnímu nahrávání vedla čtyřproudová dálnice. A taková i deska je. Přirozená, spontánní, hravá, nesvázaná. V detailech rozmazaná jako cesta životem, z níž vám v hlavě utkvěly jen střípky, na které rádi vzpomínáte.

Můžete Dylanovi vytknout, že jeho číslo třicet tři postrádá skladbu, která by ty ostatní převálcovala. Že vám chybí druhá "Love Sick". Ale život je přece stejný. Byť plný silných okamžiků, stále semknutý v jeden celek. I na konci vám před očima proběhne život celý, nikoli jen nejoblíbenější epizoda. A závěr desky? "It's All Good" je snad nejnevhodnější písnička na rozloučenou, jakou si umíte představit. Laciný fejdaut to podtrhuje. Vše zůstává otevřeno, nedořečeno... Stavět další paralelu k životu netřeba.

Poslední etapa Dylanovy tvorby, kterou odstartovala "Time Out Of Mind", patří bez diskuzí do společnosti toho nejlepšího, co Dylanova diskografie nabízí. Pokud ale předchozí tři desky nabízely drsnou jízdu pouští v nepohodlném jeepu a střet s krutou realitou, "Together Through Life" je příjemný výlet na letajícím koberci.

Ne, na "Modern Times" tohle album nemá. Ale lehkost, samozřejmost a vitalita, s jakou se téměř sedmdesátiletý Dylan prezentuje, je překvapivá jako facka do ožraleckého úsměvu.