Šílení kazatelé jsou zpět a pěkně ostře

Elektronické a místy až taneční experimenty let minulých jsou pryč, opět tu je správný nářez, který Manic Street Preachers umí. Mnoho informací zaznělo například v Čerstvě staženo nebo v sérii novinek. A tak se moc nebudeme zabývat detaily, které jistě znáte, a podíváme se rovnou na novou desku.

9/10

Manic Street Preachers - Journal For Plague Lovers

Vydáno: 18.5.2009
Celkový čas: 42:29

Skladby: Peeled Apples, Jackie Collins Existential Question Time, Me And Stephen Hawking, This Joke Sport Severed, Journal For Plague Lovers, She Bathed Herself In A Bath Of Bleach, Facing Page: Top Left, Marlon J.D., Doors Closing Slowly, All Is Vanity, Pretension/Repulsion, Virginia State, Epileptic Colony, William's Last Words / Bag Lady (Hidden Track)

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

Manic Street Preachers se nám s velkou pompou s vrátili novou deskou do čistě rockových vod. Ta se mi jeví o poznání hitovější než předchozí počin, který byl sice dost kvalitní, ale nedostal se mi pod kůži tak rychle jako "Journal For Plague Lovers". Zvuk je oproti dřívějšku značně nabroušenější a mám pocit, že James Dean Bradfield intonuje lehce odlišně, něž tomu bylo doposud. Samozřejmě pořád je to ten klasický afektovaný projev, který je pro něj typický, ale nyní tlačený do "uřvanějších" poloh.

Album šlape od prvních okamžiků. Úvodní "Peeled Apples" má tendence stát se hitovkou, stejně jako song, který dal jméno celé desce, ale mě si už při prvním poslechu získala "Jackie Collins Existential Question", kde James předvádí skvělou efektivní rockovou doprovodnou hru a navíc ji dokresluje kytarovou linkou podkreslující zpěv. Skvělé, bohužel na koncertech s jednou kytarou neproveditelné, o to víc opět zamrzí zmizení kytaristy a textaře Richeyho, (nejen) tady by se velmi hodil. Cestou je samozřejmě i použití koncertního kytaristy, ale netuším, jestli ho náhodou Manic Street Preachers nepoužívají. Jenže to už odbíháme od samotného alba.

"This Joke Sport Severed" naopak z oné říznosti ustupuje, ale boduje výraznou atmosférou a gradací, která je mocně podpořena použitím smyčců. "Facing Page: Top Left" se také na pomalejší vlně veze s velikou grácií a klavír s akustickou kytarou se výborně doplňují s charismatických vokálem šéfa trojice naštvaných Velšanů. Má však cenu popisovat každý song a hledat v něm skvělé momenty a připravit vás tak o mnohá překvapení, které album skýtá? Ne. Všechno sedí, je přesné a do detailu promyšlené. Takhle má vypadat rocková deska, která si nehraje na nějakou vznešenost a nevšednost. Je totiž v prvé řadě dobře napsaná, zahraná a nahraná. Z každého tónu je cítit energie a dravost.

A jaký je tedy výsledek? Inu, já volím devítku, protože, i když k albu nemám výhrady, tak někde v podvědomí cítím, že z tohoto skvělého počinu se klasika žánru nestane a časem možná i vyplave nějaký nedostatek, který snad nebude natolik závažný, aby tento počin shodil a srazil mi růžové brýle, které na mém nose sedí od prvního poslechu. Manic Street Preachers natočili horkého aspiranta na titul rockové desky roku.

• na desítku nedosáhne (TOM, 15.05.2009 14:42) Reagovat

  Recenze je podle mého trochu odfláklá..., obzvlášť když se dalo stavět na silném příběhu s Richieho texty a kontroverzním obalu. Tenhle článek by měl mít snad větší výpovědní hodnotu než "novinky" a "čerstvě staženo".
  
  Ovšem s hodnocením 9/10 musím zcela souhlasit. Devítka je zasloužená za překvapivé hudební obraty během pár minut, kvalitní zvuk a celkovou barevnost. Očekávání alba roku se však asi nesplnilo - jedna dvě písně jsou slabší (titulní zní jako Foo Fighters, brrrr...) a až moc připomínají nudné "Send Away The Tigers" z roku 2007...
  
  "The more I see, the less I scream..." - abych nekončil negativně, protože "Peeled Apples", "Jackie Collins..." či "This Joke Sport Severed" jsou úžasné tracky!
  
  

  • Re: na desítku nedosáhne (butterman, 19.05.2009 21:21) Reagovat

    Pan recenzent tu má 3 recenze během 3 dnů, proto asi ten dojem z odfláknutí ;) Navíc bych řekl, že se ta vyčerpanost projevila na hodnocení posledního kousku :D (green day) devítku bych nepochopil ani vysokých horečkách či agónii ;)
    Jinak JFPL u mě zatím deska roku :)
    
    

• Souhlas (Standa, 16.05.2009 08:23) Reagovat

  Souhlasím s recenzí. Sice mohly být trochu rozebrány i texty, protože některé jsou více než zajímavé a jednoúčelové (Richeyho osobnost byla prostě složitá). Ale trochu bych nesouhlasil s tím, že tohle album je více hitovější než předcházející. Já si myslím pravý opak. Na Send Away The Tigers bych si dovedl představit skoro všechny písničky i v našem rádiovém éteru (asi kromě Underdogs a Rendition). Byly sice rockové, ale byl to takový ten "učesanější" rock z dob Everything Must Go. Nové album mi naopak přijde více ostřejší, kytary více punkovější (řezanější), zpěv je častěji uřvanější. Takže to není hitovost na první poslech, což je mi velmi sympatické. Neoposlouchá se tak rychle a po každém dalším poslechu si najdu nějaký další malý detail. Závěrečná William's Last Words, kdy za mikrofonem stojí Nicky Wire je geniální tečkou.
  
  

• barevná a sytá deska - paráda (Lamanai, 16.05.2009 09:58) Reagovat

  Tak jsem velmi mile překvapen. Po tragicky mělké a veleslabé Send Away The Tigers (kterou jsem po několika posleších bez slzy v oku odepsal) se oprášení těchto kousků opravdu vyplatilo. Má to drive, nápad a baví mě to poslouchat. A hlavně se zdá, že to Meniky zase baví hrát!!!! Každopádně to dokazuje jednu věc - Richie na hudební scéně prostě chybí (ačkoli já mám z průřezu tvorby MSP osobně nejraději dvě desky vydané po Richieho zmizení). Už jsem od MSP pomalu přestal očekávat překvapení, ale tím nová placka je a je to moc dobře. Je barevná a sytá. Střídání nekompromisních poloh s odkazy do britských punkových legend s malebnými kousky jako Facing Page: Top Left je velmi zdařilé. A připojuji se k názorům, že je recenze odfláklá - sorry, ale to opravdu je!
  
  

• Super album (Aleš, 17.05.2009 21:17) Reagovat

  a recenze taky jde, ale mohla být delší - nechápu proč se autor nepozastavil nad texty, ale jinak mohu všem desku doporučit ---> 1*
  
  

Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2025 podle musicserveru (20-16) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř šedesát domácích (českých a slovenských) desek.... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 09:00 v sekci Publicistika

8/10

Recenze: Peter Lipa se ve studiu sešel s AMC Triem. Výsledkem je jemná nahrávka, ke které se budete rádi vracet Peter Lipa i AMC Trio jsou dobře známá jména slovenského jazzu. Respektované žánrové osobnosti se mnohokrát potkaly na pódiu, na studiovou spolupráci si ale musely počkat. Nakonec to ale vyšlo a výsledkem je koncem loňského roku... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Excelentní hlas Báry Basikové rozezvučel barokní perlu Vysočiny Začátky kalendářních roků se v muzice většinou odvíjejí dost líně. Chyba v matrixu se ale občas stane. Robbie Williams klidně nečekaně vypustí nové album a v Jaroměřicích se zase může odehrát odložený, původně vánoční... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 17:00 v sekci Naživo

8/10

Recenze: "Nech, nebo ber" říká Vladimír Merta a dává počtvrté nahlédnout do svého písničkářského zápisníku jménem "Nejisté jistoty" Vladimír Merta jede na tvůrčí vlně. Jestli je za tím snaha zredukovat obsah textařských zápisníků, polibek múzy nebo strašák blížící se osmdesátky, to ví nejlépe on sám. Pro posluchače je podstatné, že série "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Rain City Drive v Praze naznačili, že vystoupí i na Rock For People Přes nekončící popularitu a další série nemá americká show "The Voice" pověst soutěže, z níž by vycházely do světa hotové hvězdy - pokud tedy nepočítáme Morgana Wallena, Melanii Martinez, Cassadee Pope a pár dalších. Ale Matt... čtěte zde

Vydáno: 17.01.2026 16:15 v sekci Naživo