J. P. Twells, šéf a majitel nezávislého vydavatelství Type Recordings, jde dál a hloub, věci na kloub. Čtvrtou deskou pod jménem Xela zkoumá temné dějiny křesťanské církve a vytváří hodinový koncentrovaný zvukový horor "In Bocca Al Lupo" o čtyřech kapitolách. Chaos a vyhubení jsou blíže, než si myslíte!
"In Bocca Al Lupo" znamená - doslovně přeloženo -
"Ve vlčí tlamě". Je v tom kus ironie, jelikož touto frází přejí Italové mnoho štěstí člověku, kterého čekají těžké životní výzvy. Snad to nějak souvisí se založením Říma, o nějž se podle pověsti postarali Romulus a Remus, dvojice sirotků odkojených vlčicí. Jinak si vznik fráze neumím vysvětlit. V našich končinách vlk znamená spíše krvelačnou šelmu než ochránce. Možná by se to dalo pochopit tak, že kdo je v tlamě, už se vlastně nemá čeho bát. Ať už je to jakkoli, zvukový aranžér
Xela pohled do vlčí tlamy nijak nepoetizuje, když už v úvodní téměř třináctiminutové kompozici "Ut Nos Vivicaret" vysílá posluchače do temných katakomb pod zdmi katedrály. Zvony jako by odbíjely poslední minuty vašeho života, zatímco šelest, klepání a nepřestávající útoky mrtvolných chórů otevírají hlavu šílenství. Jste zatraceni!
Xela si ve strašidelných proudech zvuků liboval už na desce "The Dead Sea" (2006), jejiž přebal zdobila parta zombíků vylézajících z moře a jež byla poctou klasikům filmového hororu Dariu Argentovi a Umbertu Lenzimu. Novinka sahá ještě dále, k temným okultním obřadům v dobách, kdy církem neukazovala jen na hřích, ale i na hříšníky, nad nimiž měla moc. Chrčením pekelných výbojů proniká v "In Deo Salutari Meo" jen prazvláštní kovová melodie - jako ve snu mnicha, jehož potlačená touha hraje na rozžhavené kotle.
Poselství
"Vedl jsi mě nad chaosem - územím zmatku a vyhlazení - aby všechna hmota, jež je v tomto hájemství, mohla býti uvolněna a veškeré mé síly tvým světlem obnoveny a tvé světlo bylo v nich."
Twells musel strávit dlouhé dny hledáním zlověstných zvuků a jejich zachytáváním. Díky tomu však nemusí k evokaci zkázy sáhnout po konvenčních způsobech - neuslyšíte údery spodních kláves piána, skřípání smyčců ani žádné pokroucené harmonie... jen kola pekelného stroje jako v industriálně laděném hluku "In Misericordia". Zběsilé údery bubnů provází finální "Beatae Immortalitatis", na jejímž konci žena v nezdolném cyklu utrpení křičí z nesmrtelnosti zla, v němž je uvězněna (nebo jen snědla pekelně pálivé chilli?).
"In Bocca Al Lupo" nahrál Twells pro chicagskou výstavu s tématem strach. Pokud zvýšíte hlasitost, teleportujete se časem i prostorem na její vernisáž. A možná přijde i vymítáním posedlý klerik v krvavém rouše.