Krátce před úterním koncertem v Arše se mě známý zeptal, co že je vlastně ten Boban Markovic a jeho orchestr zač. Když jsem mu řekla, že balkánská dechovka, reagoval dost překvapeně. Nevěděl totiž, že jde o skupinu, která navzdory nálepce žánru dechovky dokáže nalákat tisíce mladých lidí a je nedosažitelným vzorem mnoha dechových souborů. Jde taky o skupinu, kterou si k tvorbě hudby ke svým nejlepším filmům vybral režisér Emir Kusturica. Ano, je to dechovka, ale ne jen tak ledajaká.

Za skutečnost, že Boban i Marko Markovic Orkestar je nejlepší a nejproslulejší srbskou skupinou, mluvil kromě početných hudebních ocenění dechového tělesa i sál Divadla Archa, jenž v úterý večer téměř praskal ve švech. Hudba této dechové formace může být zpočátku pro naše středoevropské uši, zvyklé na muziku ze zcela jiného soudku, poněkud nelibozvučná. Balkánská dechovka je totiž založená na dočista jiné harmonii než ta naše a navíc je pekelně rychlá, hlučná a divoká, ostatně stejně jako její interpreti.

Hned po nástupu na pódium dvanáctičlenná parta virtuózních a perfektně sehraných dechařů s bubeníkem rozhýbala celou Archu v bakánských a cikánských rytmech. Diváci si užili jak dlouhé, čistě instrumentální části, fascinující, do detailu vypilovaná sóla i zpěv některých nejznámějších skladeb, jako například "Kalašnikov". Oblíbené roztleskávání publika srbským živlům sice moc neklaplo, ale navzdory tomu počáteční nasazení kapele vydrželo téměř dvě neuvěřitelné hodiny, nabité temperamentem členů souboru a nadšením diváků.

Celý koncert se obešel bez zbytečných průtahů a průpovídek protagonistů, ze začátku možná s nepatrnými rozpaky, jak ze strany kapely, tak i diváků. Zbytky posledních zábran mezi publikem a charismatickými muzikanty na pódiu ale rozehnaly drobné vtípky, jako třeba krátká variace na ústřední melodii z "Růžového Pantera". Diváci se ke konci koncertu přídavků dožadovali svérázným způsobem - dupali do rytmu tak vehementně, že se podlaha sálu doopravdy roztřásla a souboru nezbylo nic jiného, než se s překvapenými úsměvy na rtech vrátit ze zákulisí a přidat pár skladeb navíc.

Celkový dojem z koncertu nemohl být jiný, než mile a lidsky vřelý, jen si namísto poněkud stísněného nekuřáckého Divadla Archa Boban i Marko Markovic Orkestar dokážu představit spíš na koncertu pod širým nebem, kde by diváci získali tolik potřebný prostor pro to, aby si vystoupení jaksepatří užili. Ale i tak musím před pány smeknout klobouk. Kdo je neviděl naživo, neuvěří, že i dechovka může být sexy.