Aktuální sólovku frontmana Southpaw tak, jak dnes vnímá svět kolem sebe. Burian nechtěl být uzavřen v davu, na druhou stranu chce zůstat i nadále obklopen všemi. Proto přehršel podivných elektronických zvuků, proto pod nimi najdete melodii, na níž jsou zavěšované. Ale ne vždy to vychází.

Tímto směrem se snažil částečně vydat už na loňském albu "Addiction". Pokud bychom ale měli srovnávat, zůstává zatím poslední deska Southpaw pouhým nakročením do světa elektroniky. "So Low" je skok. Je náročnější na poslech, skladbám se musíte pod kůži dostávat podstatně déle. A i když tu najdete něco jako nenáročnou taneční věc v podobě "Prisoners", stejně se jí Burian snaží alespoň trochu zašpinit svými oblíbenými ruchy.

"So Low" se po infantilním a zbytečném intru rozjíždí vskutku ďábelsky, "Devil's Dance" je hodna svého jména. Přesto někdy kolem deváté skladby začíná ztrácet svůj lehce získaný náboj a energii. Sice se podařilo zachovat jednolitou atmosféru, jakousi šamansko-mystickou výpověď kluka ze střední Evropy, přesto album působí nehomogenně. Deska je sice na jednu stranu velmi pestrá a nadžánrová, ale právě tento fakt může, zvlášť v jejím závěru, rušit.

Pohled do Burianova nitra - jeho, předpokládám, nejosobnější výpověď - spojuje Southpaw s projektem Ghostmother a zavádí nás ještě hlouběji do autorova podhoubí. Možná i proto je to album, z nějž budete spíš vybírat jednotlivé kousky - podle vaší momentální nálady. Největší extrémy alba "Feed The Fire" a ryze experimentální "Come Back" mají k sobě hodně daleko. Díky tomu je na albu Burian uzavřen jen sám v sobě, desce samotné to ale bohužel neprospívá.