Tlusťoch v žumpě?

Po dvou letech od veleúspěšné desky "You've Come a Long Way, Baby" z přichází Norman Cook pod hlavičkou svého "tanečního" projektu s novým albem. Předchozí album nešlo neslyšet díky skladbám jako "The Rockafeller Skank" nebo "Praise You", díky Cookovi se styl big beat (nezaměňovat s klasickým českým chápaním tohoto slova) dostal i do uší lidí, kteří jinak taneční scénu nesledují, a způsobil módní vlnu, kdy podobný styl zkoušelo mnoho kapel (což neznamená, že by ho snad Cook "vymyslel").

Na novém albu se Cook snaží vymanit ze škatulky big beat proroka, dost logicky, protože jde o styl podstatně omezující. Daří se mu to, ale přesto je výsledek někde na půl cesty mezi žumpou a hvězdami, jak docela vtipně nazval své album. Povedenější skladby jsou ty, na kterých se podílí hosté a to především Macy Gray. Ať už funky hiphopovka "Love Life" nebo gospelová hiphopovka "Demons" nechávají dost prostoru pro vokál Macy, přičemž hudba různymi efektíky, piánem, kytarou nezůstavá příliš pozadu. Dalším zajímavějším trackem je "Weapon Of Choice" s hostujícím Bootsy Collinsem, který jemným rapem doplňuje lehce funkovo-swingovo(-jazzovou) skladbičku.

Na hraně mezi povedenými a těmi ostatními skladbami vidím singl "Sunset (Bird Of Pray)", která je okamžitě poznat díky samplu hlasu Jima Morrisona z Doors. Pominu to, že takový sampl skoro automaticky zajistí neoprávněnou adoraci skladby, s tím úmyslem to jistě Cook nedělal. Zpočátku spojení hlasu "božského" Jima a jemných beatů zní hodně zajímavě, má to atmosféru, ale ta s přibývajícími minutami a ničím novým slábne a po téměř sedmi minutách už vyprchá téměř vše. "Star 69" nebo "Retox" jsou hybnější kousky, spíš jde o temnější house, napadali mě Leftfield. Proč ne, i když trocha invence navíc by neškodila. "Ya Mama" je dost prodigyovská vypalovačka, "Mad Flava" je docela slušný bigbeatový hip hop.

Mezi ty méně povedené (neboli obyčejné) patří hned úvodní "Talking Bout My Baby", která se podle mě zbytečně opakuje, částečně i za poslední skladbou. Sampl piána, vokálu, to je skoro všechno, a ne proto dost málo. Také dost hybná "Drop The Hate" nebo ambientní reggae "Song For Shelter" s hosty Rolandem Clarkem a Rogerem Sanchezem nejsou žádné perly.

Jak už jsem naznačil, to co sráží skladby, je jejich délka. Nemyslím, že "správná" skladba má trvat třeba 4 minuty, ale trocha soudnosti by Cookovi neškodila. Některé skladby mohou slušně fungovat na parketu, hlavně asi tam jsou zaměřeny, ale při poslechu doma dost skladeb ke konci nudí.

Celkově bych album zhodnotil jako slušný nadstandard, jenže pověst má Cook světovou (dle mě přeceněně). Je dobré, že je album pestřejší než minulé, pochvalu si zaslouží obal, ale stejně vyslovím kacířskou myšlenku - to, co dělá Cook v rámci Freakpower mi přijde zajímavější, zábavnější a lepší než celá jeho produkce jako hubeného tlouštíka.

Album: Fatboy Slim - Halfway Between The Gutter And The Stars
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 68:20
Skladby: Talking Bout My Baby, Star 69, Sunset (Bird Of Prey), Love Life, Ya Mama, Mad Flava, Retox, Weapon Of Choice, Drop The Hate, Demons, Song For Shelter