Teprve/už třetí deska britské kapely Placebo není zbrusu nová, nicméně zajímavá ano, a proto o ní stojí zmínit pár slov. Svým stejnojmenným debutem v roce 96 zaujala tahle trojka hlavně domácí publikum, v éře brit-popu ostatně není divu, že cokoliv melodicky kytarového mělo na ostrovech úspěch takřka automaticky. Na druhém album "Without You I’m Nothing" (1998) ale Placebo potvrdili, že rozhodně nejsou nějakým "oblbovátkem" a že jim škatulka brit-popu tak úplně nesedí. Aniž to možná víte, slyšeli jste jejich pecku "Every You Every Me" ve filmu "Velmi nebezpečné známosti". Že asi nepůjde o žádné břídily by mohlo potvrdit jejich předskakování U2 na evropské části turné Popmart či účast na speciální oslavě 50. narozenin Davida Bowieho.

Nyní tedy přicházejí se třetím albem "Black Market Music" a nutno říct, že se přinejmenším vyrovná výbornému druhému albu. Základní vymezení jejich hudby by mohlo být nicneříkající :) spojení kytarový pop. Proč kytarový? Pokud jste slyšeli první singl "Taste In Men" na Rádiu 1 (hrají ho tam docela často), zahájený docela "špinavým", ostrým riffem kytary a pokračujícím v tomto duchu i dál, je to jasné. Proč pop? Protože Placebo mají hodně velký cit pro melodii, v unplugged podobě by snad i Honza Nedvěd uznal, že jde o zpěvné skladby. K tomu dopomáhá i zpěv Briana Molka, jehož spíš vyšší poloha někdy může zmást, pokud jde o jeho pohlaví. K tomu on dopomáhá svým/svou image, ne nadarmo je v tomto ohledu označován za nástupce (nebo plagiátora) právě Bowieho, ostatně podívejte se na obsahově vyčerpávajícím způsobem provedené stránky skupiny (obrázek v intru). Trochu málo, si možná řeknete. Opravdu nejde o něco převratně nového, ale na druhou stranu jsou Placebo hodně sví, troufnu si je poznat skoro okamžitě.

Kromě úvodní skladby se i další tři nesou v duchu zboostřených kytar a melodií. Ve "Spite & Malice" skladbu ozvláštňuje rap Justina Warfielda, který spolupracoval například s Bomb The Bass nebo Cornershop. Teprve potom přijde křehká "Passive Aggressive" (ten název), kde vynikne zvláštní atmosféra (nejspíš smutek) a naléhavost Molkova vokálu (až v závěru se kytary víc ozvou). K atmosféře také přispívají texty, které jsou o něčem, spíš smutné, ale taky ironické ("Commercial For Levi"), dvojznačné (takové "Taste In Men"...), což ve spojitosti/kontrastu s muzikou působbí zajímavě. K těm volnějším patří skoro celá druhá půlka desky, např. "Peeping Tom", kde si zahrál na basu jeden z mála hostů, Bill Loyd, ale druhý singl "Slave To The Wage" s anti-konzumně laděným textem stejně jako přiostřená "Haemoglobin" jsou hybnější. Jinak se na desce o kytary a basu podělili Stefan Olsdal s Brianem, první navíc obsluhuje klávesy (které se projevují jen občas nějakým zpestřujícím zvukem), bicí obsluhuje Steven Hewitt.

Poslední utajená skladba (se skoro stejným názvem jako deska - ještě že je ten internet) se nijak neodlišuje od zbytku desky, ani nejde o cizí skladbu, takže mi trochu uniká, proč je pojata takto, ale na druhé straně - proč ne. Ačkoliv někdo může namítnout, že jsou si skladby podobné (což vlastně jsou), přesto Placebo dokazují, že dobré "nekomplikované" a přitom "nestupidní" hudby není nikdy dost.

Album: Placebo - Black Market Music
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 55:48
Skladby: Taste In Men, Days Before You Came, Special K, Spite & Malice, Passive Aggressive,