Vyrůstal v rodině kněze, díky čemuž v něm zakořenila hluboká víra a spiritualita. Celé dětství cestoval po Coloradu, což jej pevně připoutalo k americké půdě a k její tajuplné historii. Do své tvorby promítá kontrast mezi vzletností a otevřeností duše a nezničitelnými kořeny a jejich pevným spojením se zemí. Kapela Woven Hand Davida Eugena Edwardse v sobě ukrývá magické příběhy vetkané do surrealistických textů a obehnané rockovou i country hudbou. Na studiových nahrávkách zní fúze zlověstně a pompézně, na koncertě je však ještě syrovější, dráždivější, drsnější a tedy i podmanivější.

Než jsme se však nechali polapit hypnotickým kouzlem Woven Hand, představili nám zpěvačka La Petit Sonja a kytarista Hank Manchini z bývalých The Nihilists svůj nový projekt Kill The Dandies!. Označují jej za psychedelický rock'n'roll. Garážový zvuk, svižná a svérázná kytara společně s nihilisticky vzrušující performancí zpěvačky, která byla i nebyla na pódiu, předvedly šlapající a jiskřivé kovbojské retro.

Naopak trio Birch Book vyčarovalo na tlumenou elektrickou kytaru, akustickou kytaru a skřítkovy jemné bubny, připomínající tlukot srdce, velice křehkou atmosféru. Hlavním motivem průkopníků wyrd-folku je příroda a vztah člověka k ní. To je podstatou jejich jemné, organické hudby. Nejdůležitější jsou rozhodně poetické a lyrické texty písničkáře B'ee, který s růžovými lennonkami vsedě zpíval nebo spíše skoro recitoval o slunci, citech i o hrnku horkého čaje po ránu.

Po kratší pauze se na pódiu objevili ti, na něž se čekalo - hlavní hvězdy nejen večera i celého letošního ročníku festivalu Alternativa. Charismatický David Eugene Edwards a jeho Woven Hand, jejichž název by se dal přeložit jako ruce spjaté k modlitbě. V Česku si získali pozornost už vystoupením na Colours Of Ostrava před dvěma roky, velkou část publika v Arše však tvořili stejně cizinci. Skupina tentokrát hrála především písně z nového alba "Ten Stones" a jeho předchůdce "Mosaic".

Koncert byl podle očekávání velmi emotivní, s potemnělou atmosférou. V některých skladbách si kapela vypůjčila melodie ze středověkých křesťanských chorálů, v jiných se pak inspirovala indiánskou kulturou. Zpěvák se postupně dostával do transu a jeho pološílený zpěv podbarvovala zlověstná a naléhavá hudba, ve které dominovala dunivá baskytara.

Písničce "Dirty Blue" prospělo ochuzení o smyčce, dostala tak zemitější podobu. V "Slota Prow-Fail Amor" na nás Edwards s červeným šátkem kolem hlavy promlouval tajemným jazykem. Nejpůsobivější a nejmrazivější pro mne byla doslova šamanská "Winter Shaker". Vrcholem šílenství byla psychedelická "Not One Stone" a na závěr pak zazněla v příspěvku i "As I Went Out One Morning" od Boba Dylana.

Ačkoli je hudba amerických Woven Hand náročnější na poslech, postupně by si mohla najít mezi českými posluchači řadu příznivců. Stačí k tomu málo: aby ti, co navštívili vystoupení v Arše, hlásali poselství dál.

Woven Hand, Birch Book, Kill The Dandies, Divadlo Archa, Praha, 26.11.2008