Následující úryvek jsem našel na jedné internetové stránce věnující se vítězi soutěže X Factor: "Jiří Zonyga ukazuje, že když si stojí za svým výběrem, tak vedle nešlápne. Jednou se cítí jako rocker, a tak se tak i prezentuje a tak i zpívá. Nenechá ze sebe dělat Milana Chladila nebo božského Káju, je sám sebou, s obrovskou vervou a energií se vrhá do každé písně a ukazuje všem mladým lidem, že patří-li někdo do starého železa, on to určitě není." Hádám, že ten post byl napsán ještě během soutěže...

Je to stejné jako u Česko hledá SuperStar - hlavně vydat CD co nejdřív, aby se ještě stihlo něco vytěžit na pořadem vytvořených hvězdách. A když CD, tak nejlíp takové, aby se zalíbilo co možná nejvíce lidem. K tomu Jiří Zonyga dodává "Jsem rocker, který si dokáže uletět i na něčem jiném. Podívejte se na Petra Koláře. Když zpíval s Arakainem, znal ho úzký okruh lidí, pro který byl fantastický zpěvák. Když se pak vydal na sólovou dráhu, řada lidí mu dost zazlívala, že změnil styl a směr, ale dnes ho zná skoro každý. Já věřím, že své příznivce touto deskou nenaštvu a že si naopak získám další." No, na své desce spíš ulítává, než aby byl rockerem. Ale je to logické. Kdyby byl pouze rockerem, znal by jej pouze úzký okruh lidí, pro které by to byl fantastický zpěvák, takhle ho bude znát skoro každý a to se počítá, ne?

"Kus cesty zbývá" je pro mě neuvěřitelně dlouhá alej lemována nudným porostem. Hudební klišé objevující se v českých veledílech snad už od devadesátých let utloukla Zonygův hlasový fond do bezvědomí. Hudebně jistě velmi vzdělaní a zruční muzikanti, kteří jako by onanovali nad vlastním umem, figurují ve většině případů jako rušivý element. Nebýt posledních dvou lidových popěvků, jejichž přítomnost si vysvětluju právě pro exhibici Zonygova vokálu, člověk by zapomněl, jaké hlasové možnosti tento bývalý kamioňák vlastně má. Pravda je, že deska je žánrově velmi rozmanitá, od "oplodňováků" s kolegyní z X Factoru Martinou Pártlovou "Týdny" (Zonyga coby textař a spoluautor), po laciný pokus o nu-metal "Ráno". Zatím co duety s Pártlovou jsou takový standard, jenž vám žlučí vyloženě nehne, ale rozhodně ničím nepřekvapí, nu-metalové ozvláštnění chutná trapně jak polská čokoláda. Ona vůbec koncepce celé desky ve finále nezní jako pouť napříč žánry, ale jako jednotlivá kola X Factoru, ve kterých Jiří Zonyga hledá buď sám sebe, nebo obecenstvo.

Když však mám desku hodnotit trochu s odstupem, říkám, že Jiří Zonyga spásou pro českou pop music sice není, ale lidé, kteří mu v soutěži poslali svůj hlas, by mohli být alespoň z části spokojeni. Nenáročný pop, bigbít, hardrock, balady, to vše tu bylo a je to i zde. Pravděpodobně největší hit je úvodní "Jedeme dál", kde jsem se vzhledem k Zonygovu bývalému povolání u úvodní věty "Dny jsou jako dým nočních náklaďáků" nemohl neusmát. Ale song má příjemnou melodii a je to přesně ten typ písniček, který se vám zavrtá do hlavy, ať už jsou vaše sympatie v plusových nebo v minusových hodnotách. Zonyga si taktéž zkusil čisté autorství a jeho bigbeatová "Shoppingcentrum" je možná právě to, co by mnozí od čtyřiačtyřicetiletého rockera očekávali. Album spíše než v obývacím pokoji bude proto lépe fungovat v jukeboxu v nějakém non stopu.