Jeho pověst v sobě nese kouzlo megalomana, jehož show jsou plná efektů, laserů, projekcí a mnohých dalších vychytávek. Jean Michel Jarre proslul svými koncerty pod širým nebem, kdy v návštěvnosti několikrát trumfnul svůj vlastní zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Oslava třicetin jeho legendárního alba "Oxygene" (to vyšlo ve Francii již v roce 1976, ale celosvětově až o rok později) se však nesla v opačném trendu - navodit komorní atmosféru a ukázat, jak se vlastně tato deska kdysi hrála živě. Pokud jste doma pořádně nastudovali přiložené DVD "Live In Your Living Room" znovu natočeného vydání "Oxygene", nemohla vás Jarreho zastávka v O2 Aréně nijak překvapit.

Sám by to však celé neuhrál, tudíž si přivezl své věrné spolupracovníky v čele s Francisem Rimbertem, kvarteto dále doplnili Claude Samard a Dominique Perrier. Celé oslavné turné začalo již loni před Vánocemi, kdy Jarre odehrál deset koncertů v Theatre Marigny (kam se zhruba vejde tisíc lidí) a až letos vyrazil na rozsáhlou koncertní štreku. Na Prahu došlo až v druhé várce, prostor arény byl uzpůsoben jen na sezení, ale i tak zde jaksi unikal princip oné komornosti, ta se vytratila. I když v porovnání s milionem lidí pod širým nebem lze nějakých deset tisíc samozřejmě chápat jako komorní záležitost. I sám Jean Michel měl s tímto problém a v momentech, kdy hecoval publikum, mu evidentně chyběl náboj pro něj typických megashow.

Koncert však začal zcela netradičně, během předehry se Jarre prošel ledovou plochou napříč, uvítal se s publikem a až posléze vyšel na pódium. Pomocí tlumočníka (ten občas nestíhal přeložit úplně vše) se rozpovídal o tom, jak vznikalo toto dílo, že s sebou nyní vozí staré analogové nástroje, které se dnes již nevyrábí a mají hodnotu srovnatelnou s nejlepšími houslovými nástroji. Taktéž představil svůj doprovod, zmínil ukrytá ekologické témata a vše ukončil tím, abychom jim dopřáli chvilku na přípravy, než se všechny nástroje správně zahřejí a uvedou do pracovního režimu. Už samotný pohled na scénu nasvědčoval tomu, že sbírka starých analogových kláves je úctyhodná a že nikde není schovaný nějaký počítač, který by některé sekvence přehrál místo nich. Pak již nastal čas na předvedení živého provedení symfonie dle regulí dávných koncertních začátků nekorunovaného krále new age.

Náplň večera se striktně týkala "Oxygene". Nejprve došlo na odehrání původní podoby, do níž byly vloženy tři variace. U publika jasně zabodovaly nejznámější mistrovy kusy "Oxygene II" a "Oxygene IV". Vizuální stránka byla prostá, až téměř avantgardní, intenzivní barvy světel v kontrastu s geometrickými hrátkami coby projekce. Větší rozruch vyvolalo stažené obří zrcadlo (během "Oxygene IV"), které ukazovalo odrazy dění na samotném pódiu. Logo alba se zjevilo až téměř v závěru, kdy během "Oxygene VI" došlo na odhalení rozcupované planety Země až na kost lidské lebky. Zvukově to byl nadstandard do chvíle, kdy se Jarre postavil ke stařičkému thereminu ("Oxygene III") a rozvibroval zvukový aparát, od té doby se zvukař hledal a místy mu vše sklouzávalo do nepřehledné plochy, která byla ještě k tomu přebuzená (minimálně ve vrchních patrech tomu tak bylo). Přídavky nesly dvě oddělené položky, první z nich bylo Jarreho sólo s "Oxygene XIII" z volného pokračovaní vydaného v roce 1997, s nímž k nám i prvně zavítal. Spojovacím článkem k této části koncertu byla jedna z dalších variací.

Závěrečné repete s "Oxygene IV" rozpohybovalo i plochu před pódiem, přesto tomuto koncertu stále něco chybělo. Nedošlo totiž na několik zásadních kompozic Jeana Michela Jarreho, které mohly lépe vyplnit prostor v druhé polovině show. Takto došlo jen na perfektně odehrané "Oxygene" s virtuozitou Jarremu vlastní. Zamýšlená komornost se v O2 Aréně vypařila jako pára nad hrncem a přiškrcený bubák ekologického zaměření díla nenadzvedl publikum ze židlí, jak by si sám autor tohoto dnes již nepřekonatelného opusu přál. Na jednu stranu to byl unikátní koncert, který musel potěšit Jarreho fandy, pro běžného posluchače to mohla být chvílemi nuda a někteří to po chvíli i vzdali a odešli. Ti by si bezpochyby více užili nějakou megashow tohoto pána, kterou bych si i já přál jednou zažít naživo.

Program večera: Intro, proslov, Tuning, Prelude, Oxygene (Part I), Oxygene (Part II), Oxygene (Part III), Variation I, Oxygene (Part IV), Variation II, Oxygene (Part V), Variation III, Oxygene (Part VI), Variation IV, Oxygene XII, Oxygene XIII (přídavek), Oxygene IV (přídavek 2).

Jean Michel Jarre, O2 Aréna, Praha, 13.11.2008