První den Bůh stvořil nebe a Zemi a oddělil dny od nocí. V den druhý nechal vystoupit pevninu z moří a stvořil rostliny. Třetího dne dal vzniknout Slunci, Měsíci a hvězdám, čtvrtého rybám a ptákům a pátého dotvořil zvěř. Šestý den Bůh stvořil muže a z jeho žebra ženu. Za rozbřesku dne sedmého se na svou práci podíval, uznale se v koutku usmál, vzal do ruky kytaru a napsal jedenáct písniček, které mnohem, mnohem později seslal do hlav podivným hippiesáckým floutkům, co si říkají Fleet Foxes.

Robin Pecknold, Skye Skjelset, J Tillman, Casey Wescott, Christian Wargo. Ne, nejde o první lajnu dánského hokejového týmu, ale o pětku ze Seattlu, která se doslova puntičkářsky vyžívá ve folku, který ještě nezná Boba Dylana, a mixuje do toho gospel s bigbítem, na který chodili pařit vaši rodiče. Nejde však o to, že by si ode všeho vzali to nejlepší, naopak, Fleet Foxes se daří v rámci svých písniček jednotlivé styly rozvíjet a formovat si v jejich rámci svou vlastní, neoposlouchanou tvář. Důraz přitom kladou především na celek. S pečlivostí renesančních malířů nanáší jednotlivé vrstvy na sebe tak, že vás neohromí samy od sebe, ale výsledná kompozice vás sejme k zemi stejně snadno jako dvojitý absinth po plechovce Red Bullu.

Nevím, kolik toho člověk musí vidět a prožít, aby byl schopný kompletovat tak do detailů vybarvené hudební obrazy, jaké na své prvotině Fleet Foxes tahají ze strun. Ale vím, že nemusíte mít naposloucháno absolutně nic na to, aby vás tahle deska zcela pohltila. Nejde o typické album na truc umělým popovým projektům, ale o opravdu čistou a upřímnou poezii. Pusťte si Burtonovu "Velkou rybu" a vžijte se do příběhu Ewana McGregora. Projděte si jeho cestu, zažijte si své vlastní město Spectre a pak si s ním stoupněte do pole plného narcisů. Tak, a máte jen jednu, jedinou písničku... Ze všech, co jste za celý život slyšeli, vás v tu chvíli bude napadat přesně jedenáct.

Jde o světácký debut. Procítěná zpověď slunci, vyznání lásky apalačským řekám i stejnojmennému folku, melancholie příběhu deštných pralesů... Fleet Foxes jsou ošoupanými rohy fotografií vaší prababičky, jsou absolutní hudební retro, které z minulosti nečerpá ani jí neskládá hold, ale které minulostí opravdu je. Ale pozor! Minulostí nadčasovou. Takže stejně tak, jako měli Fleet Foxes smysl včera a jako ho mají dnes, tak ho budou mít i zítra. Vedle všech nabušených pop chartů budou věčným ztělesněním alternativy extrahypersupermarketového konzumu, poctou hudebním kořenům, upomínkou toho, že hlas a kytara je vše, co k filtrování těch nejupřímnějších emocí potřebujete.