Za Dohertyho bych nikdy nedal ruku do ohně. The Libertines samozřejmě byli skvělá kapela, u který jsem si, ani nevím proč, pletl debut s druhou deskou, a ani Babyshambles vlastně nejsou takový průser, jak jsem to vnímal zpočátku. Chyběla mi v krvi složka přirozená pro všechny hardcore fans Libertines, glorifikační enzym dvojice Barat & Doherty. Aneb všechno, na čem kdy spočinula ruka jednoho z těchto dvou chlapů, v hudební zlato se proměnilo, a teze o tom, že když jste prvoligovej feťák, stačí na přebití dva dobrý singly, z nichž jeden ani nemusí být na desce. Okej, okej. Vnímám Dohertyho v první řadě jako smažku, pak jako mluvčího jedné ostrovní generace. Přiznávám, že ne vždycky je to ideální kombinace, ale co se týče alba (a DVD) "Oh! What A Lovely Tour", je tohle ten nejlepší přístup.

Pete je ve formě. Dalo by se to samozřejmě vztáhnout na celou kapelu, ale ruku na srdce, koho to zajímá. Bubeník Adam vždycky vypadal jako slušňák a ve zbytku sestavy nikdo ani z poloviny neodráží světlo tak, aby to vypadalo, že se alespoň zdánlivě leskne jako tenkrát Dohertyho souputník Barat. Když je Pete ve formě, máme tu přibližně pětapadesát procent šance, že bude dobrej koncert. V Glasgow se to loňskou první prosincovou noc sešlo a kupodivu se za celou dobu neobjevil žádný "fuck up", který by tohle vystoupení mohl poslat do kopru. Projekce s nápisy "Government ready for a long war" a "Germany invades Poland", na pódiu figura pána nápadně připomínajícího Stalina (doporučuji nevypínat telku s posledním tónem basové kytary), dobře se bavící publikum a Dohertyho odhalené (vypasené) bříško. Na stage neustále přilétá jeden artefakt za druhým, jeden dokonce trefí Dohertyho do klobouku. Ouch. A lidi na sebe ochrance práskají, odkud to vylítlo, "jakože ode mne rozhodně ne, voe".

Já jsem nečekal nic extra a s "Oh! What A Lovely Tour" jsem dostal minimálně jeden zábavnej večer a to i přesto, že sledování živáků na DVD považuju za jeden z nejhorších způsobů, jak plýtvat svým časem. To je docela nadplán. Šlape to, naživo jsou hitovky ještě hitovější, slabý tracky míň debilní a ve chvíli, kdy Doherty věnuje "Albion" Amy Winehouse, neubráníte se úsměvu. Napůl kyselýmu. Jinak, snad jenom pro jistotu - Pete se nevyzpíval tolik, jak by se mohlo z druhé desky Babyshambles zdát. Ale to vy víte, že jo?