Chcete takovou populaci?

"Chcete takovou populaci?!" otázal se v kultovním telefonátu, který nikdy neměl přijít na uši veřejnosti, Petr Šeda po výhrůžce, že svůj příběh vylíčí médiím (kdo chce vědět víc, nechť googluje). Nechme stranou rozdíly mezi slovy popularita a populace, ta věta se do téhle recenze hodí hlavně proto, že slovo v ní použité se shoduje s názvem druhé desky kanadské sedmičlenné skupiny The Most Serene Republic. A ještě jedna podoba tu je - "Population" zní na první poslech stejně chaoticky a zmateně jako řeči zmiňované brněnské figurky. A ne že by se to s dalšími poslechy nějak výrazně měnilo.

V souvislosti s The Most Serene Republic padají v hudebních článcích jména stájových kolegů Broken Social Scene, Stars a pak třeba taky Arcade Fire, Death Cab For Cutie, no a abych jen neopisoval, přihodím třeba Los Campesinos nebo Sufjana Stevense, i když z obého jen pomálu. Žánrově je "Population" někde v oblasti indie pop-rocku s vlivy folku - ve skladbách se to akustickými kytarami, houslemi, trumpetami a cinkrlátky jen hemží. Fakt, že každý text o tomhle septetu jmény dalších kapel jen hýří, dráždí otázku, zda jsou tihle Kanaďané vůbec originální. Odpověď je daná samotnou otázkou.

Říkám těmhle kapelám kapely plexisklové. I když se snaží, seč jim síly stačí, tlačí hudbu přes neprůstřelné plexisklo; a posluchač je žel až za ním. The Most Serene Republic se ani moc snažit nemusejí. Všichni jsou výborní hudebníci, kteří navíc mají čich na neotřelou stavbu skladby - tempa a nálady se v jedné písni střídají jak programy v televizi pod taktovkou ovladače sovího diváka. Až je to zase spíš na škodu. Refrény prakticky neexistují, a tak v posluchači po skončení desky zůstávají pocity veskrze smíšené. Komplikovaně jinotajné texty ("I've been told that it's a tree. Grow and bark as long in seasons.") rozhřešení nepřinášejí.

A zase jsme u toho - je "Population" špatné album? Není. Budete ho mít tím radši, čím raději máte hudební i textovou nejednoznačnost, proměnlivost a náročnost. Třeba taková úvodní instrumentálka "Humble Peasants" nebo "Present Of Future End" jsou povedené věci, byť se ve zbytku sobě podobných náladovek ztrácejí.