"Dobrou noc, světlo" je třetím řadovým albem alternativního Budouáru staré dámy. Album, které je umístěno do domu, v němž bydlí zpěvačka, kytaristka a autorka všech písní (kromě Skácelova textu ke skladbě "Potom") Marta Svobodová. Každá z písní patří do některého z jeho zákoutí, stejně jako diapozitivní obrazy z bookletu k nim. Tento dům je ale zároveň paralelou k zpěvačce samé, k jejímu nitru, do něhož nás nechává nahlédnout. Je to pohled zajímavý, a často i velmi osobní. Tolik, že nezřídka můžete jen hádat, co se zrovna ve které komoře skrývá.

Ale to vůbec nevadí. Budoár je totiž dostatečně přitažlivý, aby si vás dovedl získat. Dominantní housle Evy Svobodové spolu s až divadelně přehrávaným (což ale není na škodu) hlasovým projevem zpěvačky. Nezřídka otevírají závory a ruší bariéry, aby do písní vpustily zcela zásadní změny tempa v rámci jedné skladby. Nabízejí alternativní, přesto dostatečně chytlavé kompozice ze zajímavého rockového brněnského podhoubí.

Deska vznikala a byla postupně nahrávána v dlouhém časovém úseku mezi roky 2006 až 2008. Přesto zní skutečně kompaktně a celistvě. Chybí snad Budoáru vývoj? V porovnání s debutem "Na hraní" z roku 2002 jistě ne, v rámci aktuálního alba byste jej ale jen těžko hledali.

A tak, i když můžete zpočátku často tápat nad texty autorky, která je sama v sobě doma, stačí ji nechat dát trochu času a přitom se nechat vést hudbou. Pomůže vám najít cestu do svého světa, do svého domova, do svého nitra. Hluboko pod kůži a objevit tam to, co na povrchu zůstává ostatním skryto. V případu Budoáru staré paní to, podobně jako u spřízněných Květů, stojí za tu trochu přemýšlení a poslouchání.