Křehká poezie z pražských ulic

13.06.2008 05:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Ivan Hlas je vcelku nenápadnou stálicí naší klubové scény. V tichosti skládá filmovou i divadelní hudbu a také vydává velmi dobrá alba. Letos se k nim přidalo další se jménem "Láska jako oliva". A sympatické je, že Hlas už léta zůstává příjemnou sázkou na jistotu. Album je totiž opět výborné.
8/10

Ivan Hlas Trio - Láska jako oliva

Skladby: Slunečnej den, V náručí dejvický noci, Desátej den, Hyeny smavé, Dostal jsem lampu, Jak živou vodou, Jupijajé, Kuře z umělý líhně, Když jsem se naposled topil, Láska jako oliva, Poezie, Poslední tango, Co ti přát
Vydáno: 10.03.2008
Celkový čas: 48:52
"Láska jako oliva" je první akustická deska Ivana Hlase a je paradoxem, že se k tomu folku, jenž je mu často zjednodušeně podsouván, dostal až na své desáté (nepočítáme-li soundtracky a projekt Alias) řadové desce a po pětadvaceti letech aktivního hraní. Zároveň jde i o první album Ivan Hlas Tria - seskupení, s nímž je hanspaulská legenda poslední dobou vidět nejčastěji. Najdete na něm dvanáct novinek a jednu starší skladbu ("Kuře z umělý líhně").

Ten, kdo kdo zná Trio z koncertů, bude mít o výsledném zvuku desky jasnou představu a nemůže jej komorní akustické spojení Norbiho Kovácse (kytara) a Jaroslava "Olina" Nejezchleba (violoncello) překvapit. Mimo nich se na desce objeví několik hostů, z nichž dva jsou potomky Ivana Hlase - Kateřina Svobodová zpívá v písni "Poslední tango" a je posluchačům dávno známá (třeba ze "Šakalích let"), novinkou je beatboxer Filip Hlas ("Hyeny smavé").

Akustické hraní k Ivanovi Hlasovi vždy patřilo a "Oliva" díky absenci velké kapely působí velmi přirozeně, nenásilně a zároveň křehce. Můžete si lépe vychutnat Hlasův naléhavý projev, Kovácsovu techniku hry na kytaru i zasněně se unášet Nejezchlebovým violoncellem. Přitom se obnažují výtečné texty. Melancholie je zřetelnější a sdělení samozřejmější. A i když album nehraje více barvami, spíš se jen pohybuje v několika odstínech, nevadí to a naopak to nahrávku spojuje v průzračný celek.

Ivan Hlas je poetický vypravěč a jeho písňové texty měly vždy přesah do skutečné poezie. A je tomu tak stále. I na "Olivě" zůstává hlavně pozorovatelem se schopností noblesně, velmi jednoduše a přitom obrazně navodit atmosféru daného místa či situace. Vystihnout to podstatné a rychle vtáhnout posluchače dovnitř písně. "V náruči dejvický noci", další ze skladeb věnovaných Praze (vzpomeňme třeba na "Tip, Ta , Dyda... (Karlin)"), uvede veršem "V louži se měsíc rozpil / uliční batika". Nálada noční ulice je rázem téměř hmatatelná.

Není ale pouze pozorovatelem svého okolí, je schopen i sebereflexe, kterou podá v autobiografické skladbě "Desátej den", v níž nám s nadhledem a opět očima do děje se nevměšujícího komentátora přibližuje alkohol, s kterým to není vždy zcela v pořádku. V "Dostal jsem lampu", která nás opět zavede do Prahy, ale zpívá "Svý věci umím vyřešit sám". Nemáte důvod mu nevěřit.

Podle titulní skladby je láska jako oliva, protože nahořkle ztrácí svou chuť. I tak ale znovu okusíte další. Desáté album Ivana Hlase sice občas nahořkle zachutná, ale to je v pořádku. Svou chuť neztrácí, naopak. A mohlo by být tím správným důvodem k naservírování si přídavku v podobě některé z předchozích devíti desek.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY