Na žánrových webech jsou recenze alba "Tvůj boj" napěchované superlativy (a pravopisnými chybami, to sem ale nepatří). Pokud lidé pozorně sledující českou punkovou scénu tvrdí, že Punk Floid je v žánru naše špička a jejich aktuální počin deskou roku, není důvod jim nevěřit. Když neudělím plný počet hvězdiček - což se na výše zmíněných místech stalo nejednou (a již předem nižší hodnocení avizuji) -, stejně pravověrné punkery neodradím a budu se muset akorát připravit na několik nadávek v diskuzi. Co už, život je boj.

Jakožto rozenému cynikovi a skeptikovi mi nasrané punkfloidí texty přijdou trochu legrační (ale pozor, pár fórků se opravdu povedlo) a stereotypní, ale chápu, že se chlapi nechtějí zpronevěřit svému názoru. A oni ho mají! Nasazení a energie jim vydrží po celou hrací dobu dvaceti sedmi minut, tady opravdu žádné slaďáky nenajdete.

Trochu zamrzí brutální pravopisné chyby v jinak vydařeném bookletu. Společně s jistou monotematičností nebo, chcete-li, konceptem alba ("Je to hnus, každý den/ jsem čím dál víc znechucen") jde ruku v ruce jednotvárnost písniček: tvrdím, že těch muzikantských fórků a zpestření ve zvuku a tempech mohlo být víc, takhle se posluchač uvyklý barvitější hudbě nudí a ztrácí. Ale opakuji, abych nebyl špatně pochopen - snad to k žánru patří a to, co tam má být, tam je. Osobně čekám ale od hudby trochu víc než konstatování, že je to tu všechno na piču, a proto se půjdeme ožrat.