Kytarista Mirek Chyška se na soundtraccích ke "Snowboarďákům" a posléze "Rafťákům" ukázal jako muzikant, co dokáže film bez problému obohatit o chytlavé písně. A tak se není čemu divit, že si ho pro svůj počin vybral další režisér - Milan Šteindler. Ale Chyškova produkce má od prvního filmu kvalitativně sestupnou tendenci. Na tomto cédéčku totiž najdeme zhruba šest regulérních skladeb, které můžeme nazvat písněmi, to ostatní jsou buď jen hudební vložky bez zpěvu, které ve snímku znějí jako podkresy situací, anebo hlášky z filmu. Zbytečné a únavné hlášky z filmu.

Pobaví a do uší se bez optání vedere "Píseň pro Janu (Michal)", ta ostatně nezapře ani Klempířův textový rukopis, který jasně vystihuje třeba tato pasáž: "Ano, Jano, panno, Jano, řekni ano, co pyžamo, po mým boku neví samo...". Za mikrofon se v ní, stejně jako v titulní písni "Budhovství I", postavil Robert Nebřenský. Za zmínku stojí ještě "Havran" z dva roky starého, debutového alba Doroty Nvotové a singlovka "Sorry Baby" od Airfare, kterou ale pro její brutální rotaci víceméně všude začíná nesnášet lidí více, než méně. Navíc se sem tyto dva opusy nehodí a do kontextu soundtracku "O život" tedy absolutně nezapadly. Na druhou stranu pěkně vymezují místo, kdy je třeba album vypnout, protože dále už následuje jen instrumentální zívačka.

Z té vás vytrhne tak akorát "Finiš", s ultravlezlým motivem, který by v pohodě aspiroval na pozici znělky typu Český lev. Jenže dohromady toho je nějak málo. Je to rozcuchaně neuspořádané, krátké a booklet je jen přehlý papírek, takže se musíte obejít i bez textů. Což je škoda, když třeba Dorotě Nvotové v "Technotango (Svatby dbej)" je její slovní palba, z Klempířova pera, rozumět jen horko těžko.