Let's dance to 8-bit!

Debut Crystal Castles nebude tak kultovní jako třeba kapesní Game Boy, ale pro boys a girls, kteří si rádi hrají a klasické postupy je nudí k smrti a pořád nehodlají dospět, bude osvěžující infuzí. Kdo se hlásí o svou dávku hitů i sofistikovanosti? Můžete ji dostat a nemusíte zrovna dvakrát hledat. "Crystal Castles" chce komunikovat, chce si povídat, chce slyšet váš názor a chce vám ho vyvrátit, chce všem dokázat, že je to nejlepší, co má indie scéna v březnu a dubnu 2008 k dispozici. Radím, využít toho.

Výrazový prostředek, aspoň podle médií, lze definovat jako 8-bit sound. Co s tím? Je to termín, na který můžete zapomenout, je to prostě jen termín. Upřímně, z nu-rave taky bylo kulový, stejně to dopadne i s tímto novým "fenoménem". A protože Crystal Castles sází na jednoduchost a jakoby avantgardu, přijde mi to jako tutovka potvrzené, dál už s tím zkrátka nedojdete, už to nerozvinete. "Crystal Castles" je tedy začátkem i koncem tohoto vymyšleného dobrodružství.

Jasná pozitiva - zní to nově, zní to cool, zní to tak, jak dřív zněl punk (myšleno psychologicky a lehce metaforicky). Zní to tak, že vás to bude táhnout ke komunitám, v nichž jede DIY styl. Na šestnácti tracích je samozřejmě prostor pro experimenty - to je pak celkem funny-chillout. Aby ale nedošlo ke zkreslení, Crystal Castles nejsou jen o tom "dělat něco jinak, a přitom si jen hrát". Songy, ze kterých si poskládáte svůj soundtrack, mají. Třeba "Xxzxcuzx Me," která k vaší radost bude znít na celém albu nejvíce 8-bit soundem.

Eponymní debut téhle dvojky, jež zaujala hlavně remixováním jediné pořádné nu-rave kapely, která vlastně ani není nu-rave, na vás bude po celou dobu agresivně (a současně sladce) řvát, ať to uděláte taky. Ať do starých zvuků narvete sebe a svý kámoše a svůj šťastný i nešťastný příběh. To je nejsilnějším rozměr Crystal Castles. Můžou znít amatérsky, ale jsou autentičtí. Je nevyhnutelné, že toto kouzlo se s dalšími "stars of 8 bit" ztratí a zbudou jen bizarně napsaná zábavná alba. Materiál do fanzinů.

Dá se o nich mluvit jako o "dance pills". Mnohdy vám bude jako při prvním potkání s "XTRMNTR", ale čas a společně strávené chvilky potvrdí, že to byl jen pocit, nebo také ze strany kapely něco, čemu naslouchali až nábožně oddaně, ale na druhé straně také s frajerskou arogancí. Taky se dá mluvit o trochu jiném rock'n'rollu - o nářezu z rozbitých zvukových stěn, o divném šumu s volume maximálně doprava. Ale to jsou jen vsuvky hodné zapamatování, deska jinak jede v melodiích, které chytají. Další pocit, co vás bude provázet, bude jakoby z pera kolegyně Kománkové "ach, kdyby ty Kraftwerky nebyly". Konkrétně "Autobahn".

Další informace bezpodmínečně nutné ke konzumaci "Crystal Castles" mě nenapadají. Snad jen, že teď je na místě si užívat, protože leccos už zestárlo. Debut dvojky z Toronta na to má, dvojce už nevěřím. Čas letí nebezpečně rychle a každým dnem budou nejlepší songy tohoto alba starší a těžší.