Crystal Castles po vydání eponymní nahrávky (té první v roce 2008) udělali díru do světa svým inovátorským přístupem k elektronickému zvuku. Přišli na vrcholu tehdejšího nu-raveu, a i když spousta kapel tohoto žánru zanikla (neb druhým albem většinou samy sebe zahubily), CC druhou deskou (zase stejnojmennou) přepsali pravidla a byli na vrcholu dál, to se psal rok 2010. Za další dva roky tu bylo album třetí (zase eponymní!), na kterém se dvojice znovu posunula. Crystal Castles byli stále přítomní, energie z písní pořád čišela, ale pryč bylo typické hračičkovství. Muzikanti potemněli, začali se věnovat vážnějším tématům, hudebně ale povyrostli.

V roce 2014 kapelu opustila zpěvačka Alice Glass, a předvídala tak konec celých Crystal Castles. Zbylý člen Ethan Kath ale brzy kontroval a zhrzeně se vyjádřil, že Alice se vlastně na největších hitech nijak nepodílela a on potáhne káru dál. A když letos na jaře vydal první ukázku s novou zpěvačkou, bylo jasno, že CC nezemřeli. Něco se ale změnilo.

První viditelnou změnou je název desky. Po třech eponymních albech bylo už načase dát řadovce jméno - "Amnesty (I)". Číslovka v závorce ale dává tušit, že to s tou definitivností v názvu zase nebude tak horké a zřejmě se dočkáme pokračování se stejným titulem. Zvukově se nahrávka od té poslední příliš neliší, autorsky se taky moc velkých změn nedočkáme. Jako by Ethan Kath chtěl za minulostí udělat tlustou čáru a vzal si z předchozích počinů to nejpůsobivější, to přetvořil do ještě lepší zvukové stopy a dosadil novou zpěvačku. Krok určitě pochopitelný, ale Edith Frances zní vlastně úplně stejně jako dříve Alice, neznalý posluchač by rozdíl ani nepostřehl.

Už úvodní kousek nastiňuje pochmurnou atmosféru plnou nasamplovaného vokálu, hudebně kolekce zbylých deseti tracků opět proplouvá vodami electropopu a synthpopu ("Char", "Frail", "Concrete"), ambientní jednoduchosti a schizofrenní stísněnosti ("Teach Her How To Hunt"), surrealistického běsnění ("Fleece", "Sadist", "Chloroform") i zasněného zklidnění (závěrečná "Their Kindness Is Charade"). Tak jak vždy byli Crystal Castles roztržití, jsou i na čerstvém materiálu. Nejedná se ale o roztrpčenost takovou, že by kolekce nedržela pohromadě, naopak každá skladba má své jasné místo a jasný důvod. Dvojice zkrátka vsadila na jednoduchost ve výrazu a tato podoba jí svědčí. Jemnější a popovější písně působí sympaticky a neuškodilo by, kdyby se jim hudebníci příště věnovali ještě hlouběji. Výraznější hit nebo zapamatovatelnější pecku bychom ale hledali marně.

Ethan Kath je DJ a producent, který odjakživa stojí za celým zvukem Crystal Castles, hlavní persónou je i teď. Stál i za Alice Glass, kterou objevil, vytáhl na vrchol a dal jí šanci, ta se více než autorsky ale podílela na image kapely v čase živých vystoupení. S novou zpěvačkou nenastala žádná změna, jak se ale Edith promítne do koncertů a do dalších nahrávek, ukáže až čas. "Amnesty (I)" je vyzrálá deska projektu, který má už něco za sebou a ví, jak a kam směřovat. Nesnaží se být nejlepší, nepřekračuje stín svých předchůdců, předkládá upřímně jen to, čemu věří. Proto ani nelze album chápat jako výrazný krok jiným směrem nebo jako klenot v dosavadní diskografii. Lze ho však chápat jako připomenutí, že Crystal Castles jsou pořád tady, mají stále co nabídnout a měli bychom s nimi do budoucna počítat.