Tvrzení o rozpadu kapely nebo přerušení činnosti (ať už je to interpretováno jakkoliv) jsou vždy hypotetická. Vždyť kolik návratů na scénu ta světová zažila. Když v roce 2005 založila trojice baskytaristy Jamieho Reynoldse, klávesisty Jamese Rightona a kytaristy Simona Taylora-Davise kapelu Klaxons a o dva roky později vydala debutovou desku "Myth Of The Near Future", vyrostla současně nová větev hudby, nesoucí jméno new-rave jako synonymum futuristického zvuku skupiny. S vřískající elektronikou a beaty evokujícími lavinu balvanů kolem sebe vytvořila pevnou základnu posluchačů dychtících po doteku hrdinů svých sci-fi představ.

A touha zůstává i po koncertě londýnského tria (s hostujícím bubeníkem) v pražském klubu Lucerna Music Bar. Pánové se zaměřili především na písně z třetího a současně nejnovějšího i nejpopovějšího alba "Love Frequency". Zlí jazykové s jeho vydáním tvrdili, že se kdysi novátorské uskupení zpronevěřilo svým schopnostem restaurovat omšelé hudební vzorce - že směřují k předvídatelnému elektro-popu. Naživo se potvrdilo, že škodnou není změna žánru. Nýbrž jeho zmíněná vlastnost.

S druhým živým poslechem nových skladeb Klaxons začíná prosvítat jejich kompoziční jednoduchost, chcete-li vyprázdněnost. A i když situace není tragická, nýbrž varující, na výsledném zážitku se to promítne. Třeba návštěvníci slovenské hudební akce Grape Festival mohou dát autorce textu za pravdu. I když, stejně jako ona, ohodnotili tamní vystoupení jako jedno z nejlepších v roce.

Katalyzátorem energie byly v sobotu večer jednoznačně skladby z debutu. Třeba pro úvodní "Atlantis To Interzone" je ono paralelní označení pro sílu songu mimořádně chabé - s příznačnými klaksony jako by formace vrhla do publika atomovku. A střepy dopadly na pódium... Všichni se všemi udržovali rychlý krok a neopadalo nadšení, které zpěvák nezapomínal pravidelně komentovat slovy "nejlepší koncert" nebo "mela". Vzduchem prosvištěl i nějaký ten plyšák - tam i zpět. A pobrukující si usměvavá Keira Knightley, herečka a přítelkyně klávesisty Rightona, vzrušenému klubu od zvukaře žehnala.

Úvodní song (pomineme-li nástupní písničku "In The Air Tonight" Phila Collinse) co do bezprostředních reakcí publika paradoxně už žádný následující nepředčil. Příjemným narušitelem udýchaného setlistu byla píseň "Love Frequency", jejíž melancholii nalezne posluchač v diskografii skupiny jen s lupou.

Londýňané odehráli v Lucerna Music Baru kvalitní koncert. I přes vlažnější kousky z aktuální desky ale mohl být zapamatovatelnější, kdyby kapela investovala kupříkladu do světelných efektů, co by sirénám a houkačkám seděly, lidově řečeno, jako hrnec na pozadí. Asi by to pro ně už pozbývalo smyslu. Klaxons se (prozatím) loučí. Právě včas - nyní si ještě stihli zachovat čest.