Ve studiu s Visacím zámkem

To, že Visací zámek oslaví své pětadvacetiny, předpověděl Petr Zelenka ve svém fiktivním dokumentu "Visací zámek 1982-2007" už před patnácti lety. Ostatně práce s největší českou punkovou legendou byla pro režiséra natolik inspirativní, že ve stejném duchu vznikly i další dva dokumenty "Mňága - Happy End" a "Rok Ďábla". Z filmu vycházela i dramaturgie večera 11. prosince. Pozvali se stejní hosté, jen paní Švorcová se ze zdravotních důvodů omluvila, a tak ji zastoupila zajímavá náhradnice. Když jsme se z "nejmenovaných zdrojů" dozvěděli, že skupina přežila mohutné oslavy narozenin, na nichž se zkonzumovalo sedm sudů piva, a že její členové byli spatřeni živí i po Novém roce, vydali jsme se do hostivařského studia, abychom se podívali, jak probíhá práce na de facto prvním skutečném a regulérním živém albu kapely.

S fotografem Jirkou Kosnarem jsme zaujali místo nerušících pozorovatelů a se zaujetím sledovali trojici Jan Haubert, Vladimír Šťástka a Jiří Pátek, jak pracuje s pořízeným záznamem. Kromě DVD, které bude obsahovat téměř celý záznam koncertu včetně nejdůležitějších vystoupení hostů, se totiž pracuje i na CD, na němž je skupina omezená kapacitou nosiče. A tak se zkracují prodlevy mezi písněmi, hledají se promluvy, které by se mohly vypustit nebo upravit (třeba Pixova hláška "Vlasta je hnusná, Vlasta je časopis!") a zkracují se i některá dlouhá či zbytečná sóla.

U koncertních nahrávek se vždy hodně řeší případné dotáčky a úpravy ve studiu a i když v punku jsou instrumentální výkony, bezchybnost a čistota nahrávky až na druhém místě, ani Visáči se jim nevyhnuli. "Dnes jde díky technickým možnostem dohrávat bez problémů. Pomocí nahraného materiálu lze zakrývat nebo odstraňovat chyby a my to samozřejmě děláme, když tu možnost máme. Ale ukazuje se, že toho moc k opravě není. Já hrdě uvádím konkrétní údaj - opravoval jsem jedno písmeno - P. Tím moje dohrávky skončily," říká frontman Jan Haubert.

I když skupina považuje novinku za svou první opravdovou koncertní nahrávku, jsou tu i další live alba. Předně je to legendární "Žofín" z roku 1984. "'Žofín' se nahrával u zvukaře na kazetu a pak to dvacet let zrálo v šuplíku. Ale mezi lidma to bylo od začátku. Psali si o to, a tak jsem jim posílal kazety a z těch se vždy dělaly další a další kopie šílených kvalit," vzpomíná Jiří Pátek a dodává: "Dokonce jsem dostal výhružnej dopis od rodičů jednoho fanouška. Psali, že mě přejí, až budu mít já syna v těchto letech, abych zažil to co oni. Naše kapela ho prý svedla na scestí a on se stal nezvladatelným. Viník se holt vždycky musí najít." V té době ještě pořádali koncerty kapely svazáci. "Byli jsme výrazným sponzorem Socialistického svazu mládeže."

Další nestudiovou věcí byl "Traktor" z roku 1993 "Ten byl sice natáčenej živým způsobem, ale bez lidí. Takže jsme mohli skladby opakovat, když se nám zdálo, že to není zahraný dobře," vypráví Haubert. Pak tu jsou ještě na koleně vytvořené nahrávky z Akropole 2001 a 2002: "Tam se vzala nahrávka přímo z pultu a vypálilo se to. Maximálně se nějaké věci vyndaly, ale nic se s tim ve studiu nedělalo. Mělo to velmi limitovaný počet vydání."

Kromě záznamu koncertu se ne DVD objeví i koncertní videoklip ke skladbě "Hrad". Třeba bude podobně úspěšný jako "Známka punku" a kapela za něj obdrží Anděla. Na to, proč byli akademií nominováni se stejným videem dvakrát po sobě, mají Visáči jasné a legitimní zdůvodnění: "Patrně se ten rok natočily jen čtyři klipy, tak vzali ten nejlepší neoceněný z minulého roku. Ale čekali jsme, že nám to pak s hanbou odeberou."

Záznam z Lucerny není prvním obrazovým zpracováním vystoupení Visacího zámku. Česká televize nahrávala před lety koncert ve strahovském klubu 007. "Petru Zelenkovi se zalíbil náš koncert v Belmondu k oslavě patnáctých narozenin, tak jsme si to zopakovali na sedmičce. Vysílalo se to v přímém přenose a to se, kromě událostí jako Live Aid, moc často nedělá. Měli jsme přenosovej vůz, komentoval to Bosák, dělaly se opakovaný i zpomalený záběry a vše, co má k dispozici přímý přenos, jsme se snažili využít."

Visací zámek, který byl v roce 2005 vyhlášen památkou UNESCO, na závěr vzkazuje: "Naše první dévédéčko doporučujeme všem a zejména těm, co v Lucerně byli. Podařilo se důkladně nasnímat publikum, jedna kamera byla po celou dobu umístěná v kotli, takže se tam každej druhej divák najde."

A protože se práce ve studiu toho dne nezúčastnil Michal Pixa, není ani nutné psát jeho dnes již památné zvolání "Punk's not dead, vy volové!" Nebo ano?