Koncem minulého roku čišelo z filmových recenzí zděšení, co vše dokáží čeští režiséři natočit. Vše završila silná dvojka "Poslední plavky" a "Crash Road", které se v článcích autoři téměř báli označit za filmy. Vyhlášení nominací na Českého lva pak ukázalo, že v roce 2007 by bývalo stačilo, kdyby do českých kin šly pouze "Vratné lahve", "Tajnosti" a "Václav". Zbytek byl povětšinou průměrný až podprůměrný, ačkoli vzniklo celkem osmnáct snímků. Přesto ale lze říct, že filmová branže přinesla loni několik kousků, na něž se člověk rád podívá i několikrát, a dokonce je doporučí svým přátelům.

V hudebním byznysu, myšleno v té mainstreamově-rádiově-televizní části, to dle mého názoru bylo ještě o něco horší. Když jsem měl vyplnit anketu musicserveru za minulý rok, stěží jsem vymýšlel pět povinných položek v albu a skladbě roku (a ani se mi to nepovedlo). A když mi dorazila obálka z Andělů, poprvé za dobu, co jsem mezi akademiky, jsem nehlasoval. Pravda, většinou jsem hlasoval jen v prvním kole, protože nominace mě vždy znechutily natolik, že jsem druhého kola už nechtěl být účasten. Jistě, minulý rok nahráli docela povedené desky třeba Monkey Business, Tata Bojs nebo Vypsaná fiXa, ale neobjevilo se nic, u čeho bych měl chuť přesvědčovat své známé, že si to fakt musí poslechnout. Prostě byly jen nahrávky, co jsou docela dobré. A z nových jmen se nepodařilo zaujmout nikomu. Vlastně - ne že by se nějaká nová jména minulý rok v české hudbě vůbec objevila.

Podobných litanií nad stavem české hudby už vyšla spousta. Jenže tahle není od nezávislých recenzentů, kteří vymetají kluby pro třicet lidí a při vyslovení slova Chinaski u nich nastoupí dávivý reflex. Je od člověka, co Malátného partu považuje za zdařilé hitmakery, již si deskou "07" vybrali pouze oddechový čas, a co se (pravda, jen v kruhu blízkých) klidně přizná, že "Ticho" od Ewy Farné je docela dobrá pecka. Naštěstí je rok 2007 už za námi a ten aktuální slibuje, že se vše obrátí v dobré. Je teprve únor a mám z české hudby tak dobrý pocit, jako už roky předtím ne.

Ze zavedených jmen už na sklonku minulého roku stihla potěšit bývalá členka Black Milk Tereza Černochová sólovým debutem "Small Monstrosities", který nahrála za producentského dohledu Romana Holého. Před několika dny vydala po letech tápání výtečné nové album "Na stanici polární" Mňága a Žďorp. Neobjevuje na něm nic nového, ale je to, jako byste šli do kina na Svěráky. Nepřekvapí, ale potěší. Dle Karla Veselého žánry překračující a v českém hip hopu zlomové album "Gorila vs. Architekt" zase nahrál Vladimir518.

A pak je tu přehršel nováčků, kteří na nás zaútočí povětšinou už během jara. Své desky již vydali Toxique a Airfare. Prvně jmenovaní nabídli hudebně velmi barevnou eponymní desku, druzí zase na "Hotel Moscow" variaci na The Strokes a další kytarové party, ovšem s velmi silnými písničkami. Nekomplikované, ale svěží popové písničkářství s hitem "Do nebe" už za pár dnů představí mladý Tomáš Klus na debutu "Cesta do záhu(d)by", na počátku dubna se dočkáme i první desky "Little Black Book" Nicelanda, vítěze Coca-Cola PopStar. Vyloženě nadšený jsem z alba electropopových Cartonnage "Curiously Connected", které u EMI/Escape vyjde počátkem března, velmi se také těším na novinku Obří broskve (produkuje Dušan Neuwerth) a připravované debuty Charlie Straight či Jany Loty.

Jo, rok 2008 by mohl být po hudební stránce v Česku dobrý. Zato filmoví kolegové začali opět nepovedenými kousky "Svatba na bitevním poli" a "O život". Přeju jim, aby i oni měli v dalších měsících důvod k optimismu.