V současnosti je situace samozřejmě zcela jiná. Před Vánocemi musicserver poprvé překonal hranici deseti tisíc návštěvníků za den, počátkem února jsme několikrát pokořili už i dvanáct tisíc. To je číslo, ve které bych se před několika lety neodvážil ani doufat, za naprostý strop jsem tehdy považoval polovinu. Bez toho, abych byl nařčen z chlubení, mohu nyní říct, že mezi českými hudebními servery, jejichž hlavním obsahem jsou články, nemáme, co se návštěvnosti a počtu vydávaných textů týče, konkurenci. Mám musicserver srovnávat s Musicwebem nebo Musiczone, které nám jsou svým spíše mainstreamovým zaměřením nejblíže? Nebo s Freemusic, který je naopak obsahově zaměřen úplně jinak, takže o žádném soupeření se nedá hovořit? Případně s Muzikusem, což je ovšem web, jenž se na hudební články spoléhá také jen zčásti? A proč ne radši s hudebními časopisy, které jsou svým obsahem musicserveru přece jen nejblíže, ačkoli vycházejí na papíře? Přestože se může zdát porovnávat internetové servery a tištěné časopisy jako poměřovat hrušky s jablky, není důvod, proč to nezkusit. Z pozice šéfredaktora a spolumajitele musicserveru snad mohu.

Bezpochyby nejdůležitějším měřítkem je jak u webů, tak časopisů počet jejich čtenářů. Zásadní rozdíl mezi návštěvností serverů a prodejem magazínů je ale v tom, že zatímco u internetu jsou k dispozici naprosto průkazná čísla (díky různým veřejným i interním měřícím programům), u tiskovin je výše prodejů v podstatě neověřitelnou neznámou. Ověřování prodeje totiž neprobíhá u žádného z hudebních časopisů, resp. nelze najít žádné veřejné hodnoty (jediné dohledatelné číslo je u Filteru z prosince 2005, kdy se prodalo něco přes devět tisíc kusů), takže nezbývá než věřit vydavatelům, kteří si ale mohou vymyslet cokoli.

Více než stotisícový porevoluční náklad Rock & Popu je už roky minulostí. Situace došla tak daleko, že výše současných prodejů, které poletují v kuloárech, se při prvotním porovnání s návštěvností musicserveru mohou zdát až směšné. Časopisy jako music, Report či Rock & Pop údajně prodávají "cokoli" mezi třemi a deseti tisíci kusy za měsíc. Nejprodávanější je pravděpodobně Filter, jenž se údajně dostává někam ke dvanácti tisícům (hovoří se ale také o sedmi tisících, těžko si vybrat). Dvanáct tisíc za měsíc, tolik lidí projde musicserverem za jedno pondělí. Samozřejmě se dá namítat, že jeden časopis si přečte víc lidí, ale i kdyby to byli v průměru dva na jeden výtisk, výsledek stále není nijak ohromující.

Teď by někteří možná čekali, jak napíšu, že nějakých pět tisíc prodaných kusů časopisu za měsíc a dvanáct tisíc návštěv na musicserveru za den jsou čísla natolik průkazná, že budoucnost je v internetu a papír bude za chvíli zbytečnost. To ale samozřejmě není pravda. Samotný počet čtenářů totiž není tím úplně hlavním, důležité jsou kromě dalšího také chování vydavatelství a inzerentů.

Co se týče CD či DVD, už několik let nemáme žádný problém od vydavatelů získat téměř cokoli na recenzi, což se s počátky serveru vůbec nedá porovnávat. Jakmile ale dojde na rozhovor s nějakou zahraniční hvězdou či cestu na koncert do ciziny, praxí je stále to, že jako první jsou osloveny časopisy a až poté, co zbude místo, přijde řada i na internet. Jakkoli mě to může štvát, dá se to pochopit: hudební servery a časopisy sice píší o tom stejném, tedy o hudbě, ale to, jak texty vnímají čtenáři, je zcela rozdílné. Hudební vydavatel si může být téměř jistý, že pokud vyjde rozhovor s jeho hvězdou v magazínu, přečte si jej naprostá většina těch, která si ho koupí. Internet naproti tomu funguje "deníkovým" stylem, tudíž interview sice dostane velký prostor první den, ale za pár dnů (někdy i hodin) se propadne do archivu a ani podpora upoutávkami či bannery (jak to děláme na musicserveru) už není to samé, jako když text visí na hlavní stránce.

Co si budeme nalhávat, nejdůležitější pro fungování internetových webů i časopisů jsou peníze. A ty přicházejí hlavně z reklamy - na musicserveru ze sta procent, tisk má výhodu v tom, že si jej lidé musí koupit, což představuje nezanedbatelný, možná dokonce hlavní příjem. Avšak zatímco nyní mají potištěné stránky u inzerentů stále lepší zvuk než obrazovky monitorů, troufám si říct, že v blízké budoucnosti se to změní. Cílem reklamy je zasáhnout co nejvíce příjemců a pokud by se porovnala částka na reklamu vynaložená v časopise a na serveru, u toho druhého je počet lidí, kteří reklamu zhlédnou, bezpochyby několikanásobně vyšší.

Přes vše výše napsané si rozhodně nemyslím, že hudební časopisy záhy skončí a zůstanou jen hudební weby. Zatímco "hrušky" nabízí hlavně každodenní čtení a rychlé hudební zpravodajství, "jablka" má sílu v přidané hodnotě (jako je třeba CD zdarma), místy kvalitnějších textech či rozsáhlejších publicistických materiálech (takový článek zabere několik tištěných stran a redaktor na něm může pracovat třeba i několik týdnů). Na internetu je díky jeho nafukovacímu charakteru jedno, jestli se jedná o krátkou novinku, nebo o obsáhlý článek, stále je to jedna zobrazená stránka, na níž se vejde stejné množství reklamy.

A co si budeme nalhávat - na záchod si hudební web s sebou nevezmete, takže časopisy tady s námi ještě budou dlouho a budeme se spíše doplňovat, než si konkurovat. Ostatně proč se omezovat jen na hrušky či jablka, když ovocný salát je mnohem lepší.