Základ celé povedené taškařici byl položen zhruba před dvěma a půl lety na srazu redakce musicserveru na severu Moravy, kde nás s pohostinností sobě vlastní přivítal šéfredaktor Honza Balušek a jeho žena. Jedlo se a pilo, zkrátka hodovalo, pouštěla se koncertní a klipová DVD, ale hlavně se (jaké překvapení!) klábosilo o hudbě. Vždycky mě na práci pro musicserver bavilo a těšilo, že i když si na takovém srazu vedle sebe sedne alternativec s ultrapopařem a naproti nim rockový staromilec, přesto je debata plná respektu ke vkusu toho druhého, byť bych byl přesvědčen, že onen druhý poslouchá příšerné, uši trhající srágory. Ale občas se vzácně shodneme (což vidno i u některých makrorecenzí). Tehdá jsme se například shodli, že Axl Rose s jeho věčným ohlašováním nových a nových termínů vydání novinky "Chinese Democracy" připadá trapný už i velkým fandům Guns N' Roses.

Jak šel čas a noc postupovala k ránu, přibývalo vypitých piveček a dvojek vínka a i abstinenti mezi námi přicházeli s odvážnějšími tezemi, až někdo pravil něco ve smyslu: "To by byl fór vydat recenzi "Chinese Democracy" dřív, než Axl vydá tu desku!" Okamžitě bylo jasné, že se jedná o myšlenku dne, vlastně noci, a nápad se vršil na nápad. Bohužel ráno ze všeho zbyla jen myšlenka, že by to byl úžasný vtip, a že pokud by se realizoval, pak je nesmysl tak činit 1. dubna, neb by to každému okamžitě docvaklo. A s tím jsme se rozjeli ku svým domovům.

Od té doby na každém redakčním srazu, ať jsme se sešli v počtu šesti či šestnácti lidí, vždy dříve nebo později došlo na dvě témata: Bohuš Matuš a "Chinese Democracy". Panu Matušovi se zde při vší úctě nemíním věnovat, neznalým doporučuji ke studiu legendární rozhovor s ním. Debaty o Axlově dítěti se vždy omezovaly na několik drobných nových nápadů (jako třeba že základem celého fórku by mohla být makrorecenze) a na závěrečné konstatování, že by to fakt jako byl skvělej vtip. Leč skutek utek. Až loni před Vánoci jsem z úst Honzy Baluška slyšel tu výzvu: "Furt o tom nadšeně vykládáš, tak to dej konečně dohromady!" Nadřízeného nešlo neuposlechnout, i vzal jsem tužku a blok do jedné a půllitr s pivem do druhé ruky a jal se obcházet velký stůl a všechny přítomné kolegy.

Jako prvního jsem získal velkého obdivovatele Pistolí a růží Pavla Parikrupu, který se uvolil napsat hlavní recenzi. Že vytvořil i skvělý obal, bylo plus původně neslíbené. Zároveň se Pavel spolu s Honzou Baluškem ujali obsahového dozoru. Makrorecenzi musí psát deset redaktorů, to bylo jasné a získat je nebyl problém, dokonce jsme museli pro velký zájem vyřazovat. Pak už zbývalo vymyslet nějaká témata pro novinky a pár nápadů, jak vlastně ta deska zní. Jednoznačně nejúspěšnější byla myšlenka (tuším Tomáše Parkana) o tom, že na desce hostuje a duet s Axlem pěje Norah Jones. Koho napadl příznačný název skladby "Broken Glass", už si vážně nepamatuji. Ale ani zprávy o tom, že "Chinese Democracy" vyjde v Číně jako příloha časopisu, že na limitce desky v jedné písni hostuje Slash nebo že pro maxisingl remixoval některé skladby Timbaland nepřišly vniveč.

Pak už šlo jen o to dát články skutečně dohromady. Pavel Parikrupa sepsal krom recenze i drobný návod, jak která skladba přibližně zní, novinkáři připravili své zprávy a Čerstvě staženo a zbývalo počkat na příspěvky do makrorecenze. Ty byly (jak jinak u tak očekávaného alba) více než rozporuplné, i když Karel Veselý, já, Luboš Kreč a Honza Balušek tvrdíme, že ostatní kolegové nepochopili genialitu tohoto díla.

Nezbývá než všem čtenářům, kteří se stejně jako my dobře pobavili, popřát dostatek humoru a vtipu i do budoucna. A jestli jsme někoho naštvali, je nám líto, ale to jsme opravdu neměli v úmyslu. Mimochodem: těšíte se na novou desku Guns N' Roses?