Když Richard Müller před dvěma lety přitáhl i do Česka Omara Hakima, Hirama Bullocka, Willa Leeho, Clifforda Cartera a Mikea Caffreyho, bylo to svým způsobem neuvěřitelné. Postarší slovenský bard se špičkovou kapelou v zádech tehdy způsobil to, že pro mě bylo ono vystoupení z Prahy nejlepším koncertním zážitkem roku. A to zcela nečekaně. Tehdy jsem se spíše obával průšvihu, po koncertě jsem byl ale nadšen, že jsem mohl být při tom.

I když kapela měla na zkoušení zoufale málo času (a ihned po koncertech se zase všichni rozutekli do všech koutů světa), naživo zněli všichni skvěle. Jako by ve zkušebně pilovali rok. A na tomto albu je vše pěkně zaznamenáno. Když se kouknete na časy jednotlivých písní, dojde vám, o co tady jde. Většina písní se hravě přehoupne přes šest minut, a tak jsou k mé radosti přítomny všechny ty hráčské exhibice, ať už kytarové, klávesové, hlasové, či jakékoliv jiné. Vždy však přesně akorát a ve správný okamžik, aby to nenudilo, se píseň opět navrátí do refrénových kolejí a publikum může vybuchnout v aplaus. Nezřídka se dočkáte i vkusně předělaných aranží nebo alespoň nějaké nástrojové linky.

Richarda Müllera nijak zvlášť nemusím, ovšem na tento živák nedám dopustit. Kooperace ze zahraničními hosty je totiž dotáhnuta do konce a z Müllerova repertoáru se najednou stává skvělá, místy progresivní zábava. Tím nechci říct, že toto je dvojcédéčková onanie zúčastněných eg, ale pouze to, že se jim povedlo vetknout písním něco, co se při vší úctě Richardově kmenové kapele nemohlo povést ani kdyby chtěla. Oni totiž nejsou světovými muzikanty náhodou. Vyhráno už bylo vlastně tím, že svolili a přijali jeho pozvání, na živém koncertě už se toho asi moc pokazit nemohlo. A taky nepokazilo. Pokud došlo na improvizaci, byla zvládnuta s bravurou.

Velmi dobře se tu prolínají písně z posledního řadového alba "44" se všemi ostatními hity. Richard zpívá klasicky dobře a svým typickým výrazem. Že byl vždy zpěvák především s osobitým projevem, všichni samozřejmě vědí. Pokud čekáte od jeho tvorby něco reprezentativního a neotřelého jednoznačně doporučuji. Skvělý, syrový, místy dojemný a hlavně opravdový hudební zážitek.