Jak asi může vypadat patnáctá deska stárnoucích rockerů? "Find Your Own Way Home" od veteránů Reo Speedwagon má sice hezký obal, ten však obsahu moc neodpovídá. Pokud se potřebujete odreagovat a pustit si něco, co stejně za půl hodiny vypnete, směle sáhněte právě po tomto albu. Po skupině, která je na scéně rovných čtyřicet let, se víc než průměrný materiál očekávat nedá. Doby "157 Riverside Avenue" minuly s nástupem protéz. Definitivní konec přišel s objevem peroxidu na vlasy a s nahozením úsměvu ala "kakáč styl".

Začátek desky zní ještě slibně. "Smillin' In The End" má rychlé tempo a celkem energický náboj. Bohužel od druhé skladby jde náboj k nule a nebýt čtvrté "Dangerous Combination", neměl by posluchač snad ani náladu desku poslouchat dál. Tím jsme arzenál těch nejlepších písní na albu úplně vyčerpali.

Ostatní skladby - včetně posledních čtyř akusticky nahraných evropských bonusů - jsou směsicí country a rocku. Jsou o poznání slabší a bez šťávy. Líně se v přehrávači převalují, dá se u nich leda spát. Nemají v sobě nic navíc. Jsou to jen zahrané, počítačově vyleštěné a vypulírované kuličky z notového papíru.

"Find Your Own Back Home" je asi nějaká slepá ulička. Nepovedlo se vydat typický materiál a ani nadprůměrného nástupce jedenáct let staré "Building The Bridge". Deska neurazí jen ty nejnenáročnější posluchače. Jen ti, kteří jsou ortodoxními vyznavači rocku ze sedmdesátých let, nebo fanoušci Reo Speedwagon, půjdou za svou modlou doslova až za hrob.