Richard Krajčo je svým způsobem fenomén. V českém šoubyznysu se nepohybuje tolik lidí, kteří si na svá bedra berou hudbu, herectví, moderování a v poslední době i režii vlastních videoklipů. V době vrcholících příprav na akustické turné po divadlech jsme se s frontmanem kapely Kryštof domluvili na rychlém interview, které z časových důvodů proběhlo přes email. I tak na mě Krajčo působil jako bezstarostný člověk, který nechce stát na místě a posunuje se stále někam dál. Výsledkem jeho neustálé činorodosti je například zmiňované turné, talk show s písničkami, které lemují více než úspěšnou kariéru téhle party z Havířova.

Vydáváte se na velmi speciální turné. Nemáte strach, i když je většina koncertů vyprodána, že se nepovede?

Nebojím. Nazkoušeno je a věřím, že komunikace mezi jevištěm a hledištěm bude probíhat stejně dobře jako na mých recitálech, které jsem absolvoval v Plzni, Praze a Ostravě. Bude-li tomu tak, bude vše v pořádku.

Na které město se nejvíce těšíte?

Na každé, respektive se těším na každé divadlo. Jsou to magická místa.

Přijala váš nápad divadla s nadšením, nebo byly nějaké organizační problémy?

Některá divadla byla zaskočena, že chceme jet tour po divadlech, ale až na problémy s naším ostravským divadlem bylo vše v pořádku. Ale vše se muselo díky divadelním provozům organizovat už v lednu, takže tím žijeme již tři čtvrtě roku.

Chcete kombinovat talk show s koncertem. Kam až jsi ochoten fanoušky pustit?

Vše má své hranice. Takže až k těm hranicím je pustím. Dál ani krok.

Výběrovou desku většinou vydávají kapely ke kulatému výročí. Proč právě teď?

Protože máme pocit, že jsme skutečně v nějakém poločasovém období.Vyprodali jsme sportovní haly a musíme se pozastavit, zamyslet, nadechnout a pak vykročit dál. Teď je ten čas na malou rekapitulaci.

Nepletete si na sebe tak trochu bič, když jste ji nazvali "Poločas"?

Nemám ten pocit. Je to spíš touha. Sen. Vždy je třeba snít. Doufám, že máme za sebou maximálně půlku, přijde poločas číslo dvě, a pak třeba prodloužení. Nikdy nevíš.

Máš k fotbalovému tématu nějaký užší vztah?

Hrával jsem fotbal, takže je to nasnadě.

Takže i aktivně sportuješ?

Teď už jen se sekyrou v ruce, když štípu dříví, nebo s ovladačem Playstationu, když hraji FIFU 2008. Tam samozřejmě hraju za Baník. A momentálně vedeme českou ligu.

Co ti na bestofce chybí za songy?

Kupodivu nic. Jsem spokojen s výběrem, který měli na starost naši fanoušci. Mají dobrý vkus.

Na desce se objevily i tři nové písně "Plán", "Iluze" a "Atentát". Která ze tří nových věcí je podle tebe nejzdařilejší?

Je to jako říci, které dítě má rodič nejraději. Na to nemám jednoznačnou odpověď.

Napsal jsi a zrežíroval již dva vaše klipy k písním "Svědomí" a aktuálnímu singlu "Plán". Máš v plánu v tom pokračovat?

Možná. Když bude nápad, proč ne. Návrhy, které jsem dostával na stůl, se mi nelíbily, tak jsem do toho vrhl sám.

Co divadlo a film? Máš rozjednané nějaké nové role?

Mám na stole jeden filmový scénář, ale ještě nevím, jak to dopadne. Teď myslím na jiné věci a od herectví trošku odpočívám. Mám to tak vždy. Divadlo, kapela. Střídám to. Teď má přednost kapela a jsem rád, že mi to Michal Dočekal, šéf činohry Národního divadla, umožňuje.

Co je tvým hereckým snem a proč?

Cyrano z Bergeracu. Líbí se mi, jak je to napsáno, ten verš, ta lehkost, originalita, odvaha a láska.

Nevím, jestli je to zkušenostmi, ale ze svých radikálních soudů jsi trochu ustoupil, nemyslíš (Slavík, Andělé apod.)?

Když nám dovolí zpívat živě, tak problém nemám. To byla zásadní věc, která nám osobně vadila. A taky jsme byli první, komu na Slavících dovolili zpívat živě, takže to svůj smysl mělo. Ale když není proti čemu brojit, proč bychom to dělali?

Je ti třicet. Dovedeš si představit, že za deset, dvacet let budeš pořad pařit na pódiu a bavit lidi?

Nevím a moc to teď neřeším. Setkejme se za deset dvacet let a budeme si o tom povídat.