Dvě alba zpátky sdělili Einstürzende Neubauten svým posluchačům, že ticho je sexy. Teď k tomu dodávají - všechno je zase otevřené. Asi nejznámější industriální kapela už sice za více než čtvrtstoletí existence dospěla, neničí scénu pneumatickými kladivy a při návštěvě koncertu se nemusíte bát zranění od zbloudilé špony, přesto EN zůstávají originální a nenechávají se svázat konvencemi. Nejsou tak hluční jako v počátcích, stále však otevření všemu. Díky obrovskému tvůrčímu potenciálu mohli na aktuální "Alles wieder offen" vybírat a nejvíc se urodilo poklidných, jednoduchých, skoro popových kousků.

"Alles wieder offen" je s trochou nadsázky kompilace toho, co enka zplodila za poslední tři roky od vydání předchozí řadovky "Perpetuum Mobile". Pro dvě různé skupiny svých skalních a ještě skalnějších fandů nechali vzniknout jednak osm desek série "Musterhaus", jednak takzvaná supporters alba. Radost z hraní a experimentu, odpoutání se od nesvobodného vztahu s hudebním vydavatelstvím a práce pod dohledem těch nejvěrnějších přinesly spolu s touhu dělat si věci po svém ovoce.

Deska pozvolna začíná dramaticky vzrůstající "Die Welen", se sílou mořského příboje a pomalu přicházejícími a odcházejícími návaly klavíru, v jehož souznění se nesou i ostatní nástroje včetně cella, violy nebo kusu plechu. Podobně v "Unvollstaendkeit" - na ploše více než devíti minut pomalu narůstá a spěje k extatické kakafonii zhruba ve třech čtvrtinách. Strhující disharmonický příval energie se ale daří ukočírovat a poklidně, přesto se zachováním dramatického napětí dotáhnout do finiše.

Pro Neubauteny 2007 jsou ale klíčové zklidňující tendence, které se jejich nahrávkami zřetelně táhnou už od "Ende neu". Ty nemusí být každému vhod a určitě se najdou tací, kteří tento vývoj zatracují a odkazují na ranou tvorbu. Jenže pokud si vzpomenete třeba na "Sand" z roku 1985, uvědomíte si, jak logickým vyústěním dospělosti kapely tento přerod je. A nejvýraznějším skladbám, čistým, jednoduchým a zcela přirozeným i samozřejmým, jako jsou "Nagorny Karabach", "Ich hatte ein wort" a "Susej", není co vytknout. Ale to není všechno. Einstürzende, jako už několikrát v minulosti, stejně nenásilně použijí i taneční rytmy ("Let's Do It A Dada"). A pořád to funguje. V minimalizmu zasetá "Ich warte" zas vyroste ve svébytnou, masožravou květinu.

Filozofující Blixa Bargeld spolu s rovnocennými členy skupiny nezklamal a předčil všechna očekávání. "Alles wieder offen" je legitimním důvodem, proč začít uvažovat o členství mezi supporters. Je přece škoda nechat si uzavřenou cestu k dalším, neveřejným skladbám.