Madonna se s Music vrátila o krok zpátky

Abych se přiznal, Madonnu jsem nikdy neměl moc rád. Byla to pro mě prostě jen jedna ze zpěvaček, která mě jako teenagera mnohem více zaujala svými sexuálními avantýrami než hudbou. Pak ovšem přislo "Ray of Light", kterému jsem naprosto propadl. Jedna z nejlěpších desek devadesátých let mě přiměla shánět starší alba této zpěvačky a postupně se stala mou velkou oblíbenkyní. Dlouhé čekání na nové album však nebylo úplně naplněno,"Music" totiž kvalit své předchůdkyně nedosahuje.

Vydání alba předcházely pověsti o mnohem větším příklonu k taneční hudbě a o tom, že Madonna tentokrát prozkoumává neprozkoumané. První stejnojmenný singl působí opravdu v rádiích a hudebních televizích jako zjevení. Je jasné, že pokud by ji nezpívala Madonna, stala by se pravděpodobně malým klubovým hitem, který by se k uším běžných posluchačů nedostal. Ostatně, kdyby rádia dostali singl bez nálepky, kdo jej zpívá, jen těžko by jej začala hrát...

Jenže při poslechu celého alba vyleze rychle na povrch, že "Music" je také tou "nejtvrdší" (co do hratelnosti) skladbou a zbytek je ve valné většině normální pop, i když s hodně elektronickými aranžemi. Mé částečné zklamání z desky nepramení z toho, že by obsahovala špatné písničky, ale z toho, že každá jediná písnička na "Ray of Light" je mnohem "undergroundovější" než celé "Music" dohromady, i když Madonna a tým kolem ní mluvili o pravém opaku. Navíc francouzský hudebník Mirwais, kterého Madonna pro svět v podstatě "objevila", sice ozvláštnil její hudbu, ale bohužel způsobem, který k ní příliš nesedí.

Podle Madonniných slov ta nejprogresívnější písnička a také ta, jejíž skládání a nahrávání zabralo nejvíce času - "Impressive Instant", sice obsahuje spoustu zkreslených vokálů, množství podivných zvuků, ale ve výsledku se jedná o průměrnou písničku, kterou uslyšíte v každém klubu, jen je nezpívají tak známé zpěvačky. Z podobného soudku, i když o stupínek lepší, je Orbitem produkovaná "Runaway Lover". Snad je to jen můj pocit, ale Madonně mnohem více sluší pomalejší a "klasičtější" písničky (některé téměř s nádechem do folku či country) jako "I Deserve It", "Don't Tell Me" (kde se písničková forma s běžnými nástroji a elektronikou podle mě potkaly vůbec nejlépe) či téměř táboráková "Gone".

Dvě rychlejší a popovější písničky "Amazing" (z rodu hitů typu "Beautiful Stranger") a "What It Feels Like For A Girl" slňují úlohy jistého odlehčení a to docela dobře. "Paradise (Not For Me)", která už vyšla na Mirwaisově albu "Production", je nejdelší skladbou na desce (6:33) a její pomalé tempo, zasněný polorap (či spíš jen mluvení) i zpěv vás příjemně ukolébají, ale opět platí to stejné, co pro zbytek alba - kdyby to nebyla Madona... Závěrečná "American Pie" se vyskytuje pouze na evropské edici alba a ačkoli se jinak jedná o vcelku příjemnou věc, v kontextu se zbytkem desky působí jako pěst na oko.

Madonna se na svém novém albu pokusila proniknout do pro ni nových končin. Výsledek sice nedopadl podle očekávání, ale jsou případy, kdy je třeba ocenit i snahu. Díky ní se totiž může velmi proměnit rádiový éter a mnozí dosud neznámí hudebníci budou mít najednou větší a vnímavější publikum, protože to "divné", co hrají, bude najednou už "normální". Za to Madonně dík. Ale... Vrať nám zpátky Williama Orbita!

Skvělý český web Madonna Zone najdete tady.

Album: Madonna - Music
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 49:14
Skladby: Music, Impressive Instant, Runaway Lover, I Deserve It, Amazing, Nobody's Perfect, Don't Tell Me, What It Feels Like For A Girl, Paradise (Not For Me), Gone, American Pie