Sedm let uplynulo od vydání poslední španělsky zpívané desky Glorie Estefan a královna latinskoamerické hudby se vrací s dlouho očekávanou novinkou. "90 Millas" je deska, která ji opět vrací ke kořenům její rodné Kuby, již ještě jako batole opustila se svou rodinou ze strachu před Castrovým režimem.
9/10
Gloria Estefan - 90 Millas
Vydáno: 26.11.2007
Celkový čas: 52:34
Skladby: Me Odio, No Llores, Lo Nuestro, Píntame, Caridad, Yo No Cambiaría, Bésame, Refranes, A Bailar, Esta Fiesta No Va Acabar, Volveré, Esperando (Cuando Cuba Sea Libre), Morenita, 90 Millas
Svou španělsky zpívanou kariéru začala
Glorie Estefan budovat v roce 1993 albem "Mi Tierra", za které si také poprvé v životě došla pro cenu Grammy a kupu dalších, na které byla deska nominována. Zatímco na "Mi Tierra" se věnovala tradiční kubánské hudbě čtyřicátých let minulého století, následovník "Abriendo Puertas" se stal multižánrovou nahrávkou, obsahující kromě kubánské muziky i kolumbijské a další vlivy. Třetí v pořadí "Alma Caribeña" byla, jak už název svědčí, opět návratem k hudbě karibské. Tuto řadu uzavírá novinka, jejíž název odráží vzdálenost mezi Gloriinou rodnou Kubou a nejjižnějším cípem jejího současného domova Floridy. "90 Millas".
Podstatou "90 Millas" je ukázat, jak zní kubánská hudba dneška. Žánrově nikoho nepřekvapí promítnutí stylů jako salsa, danzon, bolero, son. Oproti předchozím deskám je velký prostor věnován samotným hudebníkům, a tak "90 Millas" občas nabídne chutné instrumentální pasáže. Snoubí se zde skoro až tradiční tituly "Refranes" či "Píntame" s kousky, které jsou jakýmsi moderním nahlédnutím na kubánskou tvorbu - "Me Odio". Najdete také skloubení akustické kytary José Feliciana a elektrické Carlose Santany v prvním singlu "No Llores" a bezesporu největším odchýlením je pak "Morenita" s prvky hip hopu.
Kdo za tím stojí?
"90 Millas" je mimo jiné oslavou těch největších latinskoamerických hudebníků. Nemá cenu vypisovat, kdo všechno se na desce objevil, protože zjednodušeně se dá říct, že jsou to všichni, co pro tradiční latinskoamerickou hudbu něco udělali, přičemž o některých z nich se dá mluvit jako o průkopnících stylů salsa, son atd. Na jejich krátké medailonky se můžete podívat buď ve španělštině nebo v angličtině. A buďte si jisti, že kdyby mezi námi byli ještě Celia Cruz a Tito Puente, měli by i oni na této desce své místo.
Vytknout se "90 Millas" nedá asi nic.
Dva a půl roku přípravy, výborně napsané písničky, kterým vdechli život výteční hudebníci (na rozdíl od předchozím alb se tentokrát manželé Estefanovi nerozhodli použít orchestr, ale celou desku opravdu postavit na výše zmíněných jedinečných muzikantech), a nezaměnitelný hlas Glorie, jenž je s každou deskou krásnější a plnější emocí; ačkoli tentokrát nepřipravila žádné dramatické výkony, jako byly "Por Un Beso" nebo "Me Voy". Nad celým dílem samozřejmě jako vždy drží ochrannou ruku manžel Emilio, bez kterého by to nejspíš Gloria nikdy takhle daleko nedotáhla.
I přes předešlé pochvalné řádky musím přiznat, že i po nesčetných posleších si nejsem jistý, zda-li "90 Millas" má na to překonat svou atmosférou debut "Mi Tierra" a do posledního detailu dotaženou "Alma Caribeña". "Mi Tierra" byla deskou tak speciální, že se obávám, že pravděpodobnost, že ji Gloria někdy překoná, je velmi malá. A síla v "Alma Caribeña" spočívala v naprostém vyšperkování aranží, dokonalých skladbách autorů jako Marco Flores nebo Roberto Blades a bohužel, na některé z nich nestačí ani tak silná autorská skupina, jako jsou manželé Estefanovi a bratři Gaitanové, kteří jsou zde společně podepsaní téměř pod všemi skladbami. To ale nic nemění na tom, že "90 Millas" je bezpochyby latinskoamerickou deskou roku a jednou z nejlepších, co kdy Gloria natočila.