Planeta, která hraje všemi barvami

Napoleon hudebního průmyslu Prince si dělá věci, jak chce a kdy chce. Kašle na konvence. Klidně se rozhodne, že v Británii dá své album jako přílohu k novinám. A vydavatelství? Pravděpodobně někde v zákulisí skřípe zubama, ale navenek se chová, jakože se nic tak hrozného nestalo a je pro něj čest mít alespoň na nějaký čas takového umělce pod křídly. Obal desky bude holografický digipack (vzpomínáte na ty penály či samolepky, kde se pod různými úhly měnily obrázky?), ale zato bez bookletu. Vždyť si ho mohou všichni stáhnout. Tohle přesně a samozřejmě ještě něco navíc je Princova novinka "Planet Earth".

Dalo by se říct, že deska hudebně tak trochu navazuje na "Musicology", je takovým jejím pokračováním. Ovšem zatímco "Musicology" bylo alespoň nějakým způsobem kompaktní, "Planet Earth" je doslova a do písmene stylová divočina. Máte rádi rock a konkrétně Princovu kytaru? Pak je tu pro vás "Guitar" a částečně i titulní skladba. Máte rádi cool jazz ? Oblíbíte si "Somewhere Here On Earth". Radši chytlavý pop? Pak namačkejte na displeji číslo čtyři "The One U Wanna C". Líbila se vám předchozí deska? "Future Baby Mama" vám ji připomene. Bere vás acid jazz? Pak určitě nevynechejte "Mr. Goodnight". Jestliže si nedovedete představit Princovu bez pořádného funky a groove, nezoufejte - pětiminutová "Chelsea Rodgers" to spraví. Rádi byste se vrátili s Princem trochu zpět? Závěr patří takovému malému ohlédnutí...

Musí to vyznívat jako naprosto šílená směska nesmísitelných stylů, ale ono to kupodivu funguje. "Planet Earth" je nabytá zajímavou chemií a jen potvrzuje, že Prince je opravdu hudební génius, který na co sáhne, to se mu daří, a žádný žánr mu není úplně cizí. Díky své rozmanitosti a pochopitelně i své atmosféře se řadí mezi to nejzábavnější, co kdy Prince natočil. Doufám, že nikomu nebude vadit, že tentokrát vynechám rozbory výborného zvuku, muzikantských i vokálních výkonů. Ty jsou přece u Prince standardem.

Jak jsem psal v makrorecenzi na "3121", opravdu se těžko Princovy desky hodnotí nějakou bodovou škálou. Lecjaký fanoušek bude tvrdit, že trojalbum "Emancipation" je umělecky daleko výš, jiný zase že "Purple Rain" už nic nepřekoná a v podstatě bude záležet hodně na stylu, do kterého se na té či oné desce zrovna pustil. Osobně se mi třeba "3121" z posledních tří řadovek líbilo nejméně a "Musicology" a "Planet Earth" stavím na stejnou úroveň s tím, že starší placka byla více umělecká, zatímco novinka má za úkol spíš pobavit. Na druhou stranu, znám dost lidí, kteří si myslí opak, a naprosto je chápu. Princova hudba už je taková.